Jabloňovým sadem
procházel se zadem.
Růže vyrostlá mu chvěla
a pak všechno pověděla.

Květinami brozen
fláknul sebou o zem.
Trochu moc světla z hvězd
a příliš cest.

Zas růže vyrostlá mu voní
realitou každodenní.
Zatímco větry vanou zdola,
po cestách prach a voda volá.

Volá klokotavým hlasem:
„Přišla, odešla jsem.“
Když z vírů napříč peřejemi
si lidé rozdělují zemi.

(A bude v „separé“ čekat mladý muž, s vážnou tváří, rozpačitým úsměvem, bílým pugetem a zásnubním prstenem? A bude číst verše Valmorové, jako by chtěl říct, že taková bolest je jen z básníků?) » Celý článek

Podzim vonící po horkých kaštanech
Silikonová tenečnice mezi chladnými doteky
oblohy
Prostičký jarmark  Několik stánků
a rozhovory z mýdlových bublin
slov » Celý článek

Lžete mi do očí
Stromy co větrem smýkány
když listí vlasů povívá
a leze do rány » Celý článek

» Celý článek

Jsou slova a i vyhnijí.
Čardáše rozpoutané v nebesích,
rozkřiklé oči mejdanů,
které uchopím jak vůni.
(Jedině tak - že proteče.) » Celý článek

(Bioplanetární rýmovačka. )

» Celý článek

Zápražím
houstne vzduch,
ráj na chvilinku
hřímá. » Celý článek

Těžko říct, jestli by se tento text hodil proti dveřím kdejaké knajpy, nebo jestli by se mohl vyvěsit i na hraničních přechodech do ČR.:-) » Celý článek

» Celý článek