Historická sága o Kronštatu a osudu námořníků - dělníků revoluce, končící tragédii a zradou židů - bolševiků. Když jeden prožije dlouhá léta v komunismu, v tom ráji lidstva, jak oni rádi zdůrazňovali, tak trvá roky, než z něj pomalu a jistě různé propagandy vyprchají. Jako kluk jsem miloval biograf a byl jsem zcela v náručí propagandy komunismu a tak jsem zhlédl plno filmových děl na oslavu revoluce, co by se dalo označit kulturou prospěšnou k školnímu vyučování a “rudé” historie. Jedno takové veledílo se jmenovalo “My z Kronstatu” a pojednávalo o hrdinných “rudých” námořnících, co by páteře “ruské revoluce” a ovšem v boji neznalo konce sebeobětování na životech za zájmy dělníků a rolníků a vlastně to byli, oni, kdož zachránili revoluci v nejtěžších dobách.

Poděkováním internetu se můžeme na “stará kolena” dovědět, jak to vlastně bylo vše doopravdy a po shlédnutí dokumentu a zpráv z mnoha archívu, se vůbec nedivým, že mnozí na světě křičí po ukončení svobody myšlení, kontrolu Internetu a hledání historických pravd za odstranění komunistických blábolu světového formátu. Kdo nezná historii minulosti, tak nemůže rozumět dnešním dnům a tak i já svým hledáním historické pravdy vzpomenu těch dnes již mrtvých námořníků z Kronstatu.

Když, bolševická revoluce začala, tak se hledala cesta, jak se demokratický bude rozhodovat v mnoha závodech, námořnictvu a v armádě, tak to bylo i slibováno a zaručováno že samého počátku vládnoucí prozatímní vládou v celé s Kerenskym, pravým jménem Árón Kirbiz a jméno Kerensky převzal po svém nevlastním otci, ale Lenin-muž mnoha jmen-Scrull a nebo Blank a jeho společníci svrhli i vládu Kerenskeho a samy se ustanovili do vlády pod heslem:” Všechna moc sovětům “v ovzduší chaozu, jež oni sami provedli a tak zmatek vládl po celém Rusku. Tročky-Bronstein se stal velitelem “Rudé armády a jeho švagr Kamenev-Rosenfeld společně se Zinovevem-Apfelbach byli nejbližšími spolupracovníky Lenina, kteří začali poznávat nebezpečí že strany Baltské flotili, jež se začala domáhat svých práv na dodržení slibu daných “bolševiky’, a začali poznávat, že byli obelhání sliby komunistů -bolševiků. 5 Února 1921 na druhé konferenci Baltické flotily se zúčastnilo na 300 delegátů a jež se i projevilo odchodem 20% z rád bolševické strany a jež zcela oponovali myšlenkám Trockeho-Bronsteina a odchodem 5 000 námořníků v lednu 1921 se prosazovalo zbavit se “rudých” propagandistů z lodi Baltické flotily. Petrohrad tou dobou hladověl a důsledky hladu byly znát na každém kroku. Dělník ve slévárně dostal na den jenom 800 gramů chleba, ale dělník na jiných pracovištích dostal jen 200 gramů chleba. Zinovjev-Apfelbaum nedovolil jakékoliv obchodování v této oblasti. Podle statistik pracující třída v Petrohradu dostala jenom 9% výdělku, co měli za “Báťušky čára “v roce 1913 a tak nebylo divu, že vypukly první stávky v Petrohradě a závod zvaný Troubotchny vytáhl do ulic a Zivovjev reagoval potlačením stávky pomoci mladých školených budoucích oficírů rudé armády, ale to nepomohlo a do stávky nastoupily další závody, Putilovsky, Lafersky, Skorolsky a i jiné, což, už tak zvané ohrožovalo vládu bolševiků a ta vyhlásila stanné právo pro oblast Petrohradu-kolébky revoluce, jak to nazývali s hrdosti všichni rudí propagandisté. Za obranu zotpovidal komisariát Lachevic (později spáchal sebevraždu), Anzelovic a Avrov, jež byl později zastelen na příkaz Stalina a rovněž za válečnou řadu “Bouline” rozhodoval(rovněž byl později zastelen Stalinem), jako velitel Petrohradské pevnosti. Velká strana mobilisovala všechny své zbývající členy a nařídila účastníky stávek pozatýkat, to však neuniklo pozornosti námořníků a tak 26 února delgace námořníků zjistila na místě situaci a vrátila se do Kronstatu 28 února s rozhodnutím, že:

1. Budou okamžitě volby do nových sovětu,neboť staré neplní přání pracujících,tajné volby, bez propagandy bolševiků.
2. Svoboda projevu, tisku pro pracující v továrnách, zemědělce, Anarchisty a levé orientované strany.
3. Právo na shromažďování, právo na odbory a zemědělské organisace.

Celkem 15 bodů, ale ani jeden se nelíbil vládnoucí trojce Tročky-Zinovev-Kamenev svou demokratickou podobou a už Kerensky-Kirbiz nechal v roce 1917 uvěznit za podobně situace delegací námořníků z Baltickre flotily. Ve dnech kolem 2 března byla, už situace mimo kontrolu bolševiků a žádná propaganda na hlad ,už neplatila i když přijížděli další bolševici přesvědčit námořníky o “nutnosti revoluce a sebeobětování se ” a tak námořníci ustanovili vlastní zastoupení zcela nezávislé na komunistech v počtu 15 členů z posádek různých lodi. Tyto lidé již nebyli,tak slepí revoluci a bolševikům , už nevěřili a tak se revoluce rudých námořníků obracela proti revoluci samotné. Mezi tím Moskva, už tušila o co jde a začala s celonárodní propagandou o “Bílém spiknutí”za zády té jediné a právě revoluce, použili i termínu,že bylo spiknutí řízené že zahraničí z Francie-Paříže. Lenin , Tročky, Zinovjev se obávali generálního povstání proti bolševikům na celém území Ruska. Propy na desátý kongres, už ničemu nemohla zabránit.Byly nasazený proti námořníkům 79 brigáda, 17 Omská divise a zbývalo jediné, být zmasakrován a nebo se bránit do posledního náboje a granáty létaly přes zamrzlí záliv do pevnosti námořníků. Část rudé armády i přeběhla na stranu námořníků,ale osud námořníků, už nikdo nemohl zachránit; revoluce je odsoudila, jako vzbouřence na smrt a tak se plánovalo konečně vypořádání se se vzbouřenci na 16-17 března pod vedením Tuchacevskeho. V boji byl celý přístav, část města a celý Kronstat, jež byl pod neustálou palbou z děl, krev tekla na obou stranách a námořníci odolávali stále přesile a boje v ulicích dosáhli zmatku,kdy nikdo nerozpoznal ,kdo je nepřítel a kdo je s ním,padali jak civilisti , námořníci , vojáci, tak i lidé, kteří se chtěli jen zachránit z tohoto pekla, ale pomalu námořníků ubývalo přes veškerou snahu vyklízeli a nebo padli do posledního své obranné pozice. V době od 3 -do 21 března padlo na 527 lidí a bylo raněno na 4.127 a nespočitatelných obětí jež zmrzlí a nebo se utopili na zamrzlém zálivu. V noci na 17-18 někteří námořníci a civilisté v počtu 8000 se snažili dosáhnou Finska na trvali exil. Celé Baltské námořnictvo v počtu 15000 námořníků bylo” propuštěno”a Čeká -NKVD slavila své krvavé žně. Později Finsky diplomat si stěžoval na mrtvolný zápach a obavy z nemoci z oblasti zálivu posetý stovkami mrtvých tel obětí boje. Morálka komunistů byla celostátně narušena a Gulak se naplnil zajatými námořníky, kteří “šťastné přežili krveprolití a jejich vůdcové zaplatili životy na místě z rukou trestající Ceky společně s pracujícími v přístavu, kozáky-560 regimentem z Ukrajiny,jež se k ním přidali se zběhlou rudou armádou a nespočetným množstvím obyčejných lidí. “Rebelové” se domáhali jen toho, co jim z počátku Tročky-Bronstein slíbil a co jim v rámci bolševizmu nikdy nemohl dát. Námořníků demokratická řada vedená členy; Petritcenko z lodi Petropavlosk, Jakovenko-telefonista, Ossossov-topič na lodi Sebastopol , Arkhipov inženýr, Perepelkin-elektrikář na lodi Petropavlosk, Koupolov-ošetřovatel, Verchinin -námořník z lodi Sebastopol,Toukin-dělník z pobřeží,Romanenko-pracovník doku,Orechin-z dělnické školy, Valk-pracovník na píle, Pavlov-dělník, Boilev-vedoucí opevnění Kronstatu, Kilgast-lodní navigátor společně s tisíci bojujících na barikádách Petrohradu až po poslední skupiny odporu v Kronstatu zaplatili za slepou důvěřivou víru k revoluci, která si říkala stranou dělníků a rolníků,ani pozdější smrt Trockeho-Bronsteina nemůže smýt krvanou lázeň, o níž se osobně zasloužil a Stalin jej nakonec “odměnil”, až v Mexiku.

Ani konec světového dělnického vůdce, vzešlého že “zlaté” kolébky, prolezlého syfilisem, takže bylo plno práce uchovat tu skořápku těla pro příští generace a čas od času musela projít důkladnou kontrolou, aby se nám pod bdělým okem strany nerozpadla a hlavně, aby se nemluvilo o příčinách; no považte, dělnický vůdce a syfilis, to nejde dohromady, revolucionář má umřít v boji a ne na tohle zlo, jež léčila ve svých řadách “Ruda armáda” jenom kulkou a bylo po ptákach. Konečné dny proletářského vůdce byly velmi neradostné, neboť denní souboje mezi Krupskou a Stalinem o pokračujícím vůdci země Sovětů, kde zítřek znamená včera, byl veden bez jakýchkoliv pravidel odpovídající civilizovanému člověku a historie, ta komunistická, ta mlčela, neboť nejeden pravdu milující člen strany-tedy jakoby historik, skončil před popravčí četou vybraných hrdlořezů. Svobodné myslet je trestné, mimo předem určenou dráhu vytyčenou několika vybranými jedinci.

Je podivuhodné, že se ještě nenašel nikdo z oblasti kinematografie, kdo by natočil druhý díl filmu ” My z Kronstatu”, rád bych se na něj šel podívat.

Podle internetu”Thé Kronštadt Upprising 1921″.

Nejvyšším velitelem bolševiků-židů byl Tuchačevsky, který se do této posice dostal za zvládnutí Kronstanskeho povstání a tak se mu později jeho vlastní druzí bolševici odměnili jeho vlastní popravou, což ve vnitromocenském boji kremelských samovládců nebylo nic neobvyklého a zde je třeba udělat poznámku o presidentovi Československé republiky, který Stalinovi dodal potřebné údaje o zrádné činnosti Tuchačevského.Za dokumenty údajně měla stát Německa tajná policie, ale úplnou pravdu se asi nikdy nedozvíme.

Je všelijaké množství pseudohistoriku, zejména z rád židovstva , kteří společně s židy ovládající média a školství se snaží věci vysvětlit v lepším světle, odvést pozornost o účasti židů na vraždění ruského lidu, jeden z nich je Israel Getzler, říkající si akademik,jež napsal knihu Kronštadt 1917-21.Mnozí se snaží v odvedení pozornosti od židovského- bolševického vedení použít statistiky, kolik bylo v řadách námořníků rolníků (28,7% ) a kolik, dělníků (41%) a kolik úředníků, (30.8%) hlavně, ale neříct kolik židovských politických komisařů vládlo tomu všemu. Události v Kronstatu jsou svědectvím vražd židů, kteří použili dělníky a rolníky proti dělníkům a námořníkům, jež od počátku bojovali za revoluci, ale v demokratickém duchu, jež se internacionálním židům nehodil, nejdříve námořníky využili k svým cílům a potom, když měli splnit jejich podmínky, zač bojovali, tak je nechali vyvraždit-zlikvidovat,to je práva tvář sionismu-zionismu -židovství a takovou revoluci chtěli prosadit ve Španělsku, Maďarsku, Německu a i v Mexiku.