Poměry u českých popelnic se za posledních 18 let rozhodně zlepšily. Dříve občan u popelnic potkával pouze tzv. somráky. Byly to osoby spíše mentálně nedostatečné, ale občas i nějací nepodaření důchodci, na které nezbylo žádné místo na slunci, v jedné straně nebo jejím příjemném stínu. Dnes je u popelnic však možné potkat společnost mnohem více různorodější. Dokonce i intelektuály. Opravdu, jsou zde osoby sociálně nedostatečné, senioři, ale i osoby civilizované, vzdělané a dokonce i děti a mládež. Ano, naše společnost se stává pestrou, omlazuje se, demokratizuje a její vzdělanostní úroveň stoupá. Dnes potkáte u kontejneru i člověka s tituly.

Vím o čem mluvím, neboť pravidelně sleduji „vysílání na tomto českém kanále“. U nás před barákem je totiž odpadový kontejner. Není na tom nic neobvyklého, pouze to, že každá manipulace s ním je dosti hlučná a tak se neubráníte, abyste často nevzhlédli a nezjistili, co se tam venku zase děje.

Provoz u našeho kontejneru jest dvaceti-čtyřhodinový. Náš kontejner totiž stojí na rohu ulice, nedaleko restaurace pro mládež a jakési „mladíky z povolání“. Dokonce i v noci stojí za to, aby člověk nelenil, vstal a podíval se, copak je na ulici zase nového. Příhod kolem kontejneru je mnoho a jsou takovým malým obrazem života naší občanské společnosti. Především občanů II. kategorie, kteří patří do III.- IV. cenové skupiny. Této cenové skupiny si nikdo příliš nevšímá, neboť naše pozornost je cele mediálně upřena na občany I. kategorie, patřící do I.-II. cenové či příjmové skupiny. Jejich problémy a životní potíže jsou pro nás mnohem důležitější, než náš vlastní život. A pak, že jsou Češi sobci! Není to pravda, starají se přece tak rádi o druhé.

Kupříkladu, zrovna dnes jsem byl svědkem příhody, která mne přiměla k uvedení některých výsledků z mého dlouhodobého pozorování našeho kontejneru a jeho okolí.

Vracel jsem se domů kolem čtvrté hodiny odpolední, když jsem si kontejneru povšimnul jakéhosi zamaštěného tvora. Kontejner byl otevřen a tvor, odpůrce nadnárodních firem poskytujících lidstvu možnost holení, nahlížel do otvoru krabice od džusu. Zřejmě byl zcela uchvácen scenérií paralelního vesmíru, který zřel v tmavé hlubině krabice, neboť mi nevěnoval sebemenší pozornost. Odměnou za jeho astronomický zájem byl gastronomický bonus v podobě několika loků blahodárné tekutiny, která pozůstala v zahozené krabici. Pochopil jsem, že jsem vyrušil labužníka u jeho odpolední svačiny. Byl zřejmě přesycen sledováním záplavy kuchařských pořadů pro diváky se zkaženou chutí a též žaludkem od stálého přežírání. Rozhodl se vyjít vstříc své rozmařilosti a hledal nebeské chuťové požitky v plísni a hnusu.

Jiné individuum, které se občas u našeho kontejneru vyskytuje, rovnou do něj vlézá a příležitostně v něm hostuje. Občané se potom nemusí při vysypávání odpadků obávat záludnosti vzteklých krys, které zde často hospodaří. Po krku jim nevyskočí potkan, ale občan, který je z kontejneru přirozeným způsobem jako predátor vytlačuje. Toto individuum zde ekonomicky realizuje odpadové hospodářství. Lidé mu nosí odpadky rovnou pod nos a ono se v nich ihned za čerstva probírá, ekologicky je třídí a zužitkovává. Ano, i to může dělat a zároveň dělat pod sebe.

Nelitujte jej. Je to jeho svobodná volba. Nejvíce svobodných voleb máte v případě duševní nedostatečnosti. Alespoň to tak říkají ti, kteří se přejedli vtipné kaše, a které to ještě nepostihlo.

Jednou mne zarazil jeden slušně vypadající návštěvník kontejneru. Inteligent na první pohled. Byl to dobře oblečený pán, ve středních letech. V neděli ráno vlezl bezostyšně do kontejneru a dlouho zde pobýval a přebíral jeho obsah. Vyhodil snad s domovním odpadem do kontejneru něco cenného? To by ovšem nebyl slušně oblečen do vycházkových šatů. Navíc to nebyl nikdo z naší ulice. Byla to učiněná záhada. Na jejíž rozluštění jsem musel čekat několik dní.

Jsou to vskutku záhadné a kuriózní situace u našeho kontejneru. Nedivte se, že kvůli tomu zanedbávám dokonce i sledování televize. Jejíž pořady jsou stejně stále více a více stereotypnější, nudné a otravné. Ve skutečnosti pitomé. Přestal jsem dávno používat prášky na spaní. Bohatě mi stačí ozařování frekvencemi českých televizních vln.

K rozluštění záhady došlo až několik dní po neobvyklé příhodě. Ráno zdržel doma. Jsa nezaměstnaný, na Úřadu práce neměli ještě otevřeno a nemaje co činit, pozoroval jsem ranní ruch na ulici. Všimnul jsem si tří školáků bez brašen u kontejneru. Zarazilo mne, že to bylo hodně dlouho před začátkem vyučování. Že by uklízeli, ranní ptáčata? Nějaká brigáda z nedaleké školy? Dost neobvyklé. Školní mládež se přece učí, aby za ní uklízely uklízečky a rodiče. (Aby nebrali zaměstnání jiným a neprováděli nezdaněnou práci na černo.)

Školáci se všelijak hrabali v kontejneru, potulovali se kolem nedaleké hospody a shýbali se na chodníku. Sbírali vajgly, alias špačky, neboli cigaretové nedopalky. Na tom by nebylo nic neobvyklého, že se školáci věnují své oblíbené dětské hře jako z našeho mládí. Počínali si však až příliš obezřetně. Byli schoulení, nápadně hubení a na hlavách měli kapuce. Jejich kroky posléze nesměřovaly ke škole na konci ulice, ale do nezamčených vrat jednoho z činžáků. Evidentně zde nebydleli, neboť sousedy z okolních domů znám. Jistě zde ani nehledali protiatomový kryt, neboť Temelín ještě nevybuchnul. Došlo mi, že zde pouze hledají vhodný a nenápadný úkryt, nějaké přítmí, ve kterém by mohli svobodně rozvíjet svoji osobnost pomocí konopného dýmu.

Rozluštění bylo nabíledni. Šlo o druhotný sběr drog. A pak, že mládež nemá zájem o ekologií. V hospodě i kolem ní, která je v naší ulici, se totiž shlukuje avantgardní omladina. Z oken hospody se šíří hluk a opojný kouř až do časných ranních hodin. Někdy je tam tak zahuleno, že hloučky mládeže pokuřují konopí raději na čerstvém vzduchu. Noční rvačky, kopání do kontejneru jsou na denním, tedy nočním, pořádku a nikdo se nad tím již nepozastavuje. Zejména ne policie, která se občas na místo dostaví v reakci na beznadějné telefonní volání občanů, kteří by nejraději maloměšťácky v noci spali, aby mohli chodit ráno vyspalí do práce. Popelníky z hospody obsluha vysypává do kontejneru, který je plný nedopalků z ručně balených cigaret a nezbytných stříkaček.

Mládež má dnes zelnou. Obzvláště, když se věnuje konzumaci drog. Ruku na srdce, jde přece o nejvýnosnější odvětví naší ekonomiky. Pouze ten amatérský prodej pirátských kopií drog nám narušuje naše jinak bezproblémové omamné hospodářství. Ještě, že máme protidrogovou brigádu, která šlape na paty na černo podomácku páleným slivovicím a moučníkům. Mládež má dnes zelnou, zelenou travičku. A když jí nestačí, tráví se i perníkem.

Není neobvyklé, že v ranních hodinách, zatímco se opodál perou chlapci, že kousek vedle, na ulici vedle kontejneru, leží štěstím bez sebe opilá tlustá dívka a řve sprostá slova ze slovníku maďarských honvédů. Co jí zbývá chuděře jiného, než dolézat takto za chlapci. Policie takový druh zábavy ovšem podporuje a přeje mládí, ať se vydovádí. Rušení nočního klidu, pokud je spojené s podnikáním, nikomu z úřadů nevadí. Nevyspalí občané se alespoň těší do práce. Nezaslouží si nic jiného, neboť poctivá práce je doménou komunismu. Kapitalismus je založen na spotřebě. S prací jděte v demokracii do háje. Pouze komplikuje ekonomiku. Co potřebujeme, to nám dnes přinese domorodý kuli z Asie.

Jo, pro natvrdlé: Zatímco sociální odpad v kontejneru uboze hledá poslední pomoc, onen slušně vypadající pán, občan I. kategorie a I. cenové skupiny, pátral v kontejneru po první pomoci. Po nočním tahu, v zoufalém absťáku, zde hledal vyproštění a spásu. Asi po deseti minutách radostně vylezl. Držel hrst plnou konopných vajglů. Patrně toto jistě mínil Ježíš svým výrokem, že první budou nakonec mezi posledními. Ovšem až vystřízliví ze snu I. kategorie.

Poměry u českých popelnic se rozhodně zlepšily. Zavládla zde skutečná demokracie. A ta, jak víme, je oddáváním se závislosti (totalitě) a začíná odspodu. (Shora, na základě gravitačního zákona, přichází nebo padá obvykle úplně něco jiného.)