Těžko říct, jestli by se tento text hodil proti dveřím kdejaké knajpy, nebo jestli by se mohl vyvěsit i na hraničních přechodech do ČR.:-)

Je-li tu dosti verbeže už,
vstoupit budu chtít.

Váš nový host, chlíst nevycválaný,
korouhev taková na kohoutku ctností,
stejně jak výčepní, když zlostí
rozsrší se a hostem jako třeba já
prohodí futra.

Špíny jsme tady všichni takové,
v tej naší hospodě,
tuláci rozšpinavělí leností,
až skrz ní jásá čistota etanolu.

Smím-li vstoupit, pak vejdu,
ať pípou proléván
a do zblitek vypitých
přátelsky poklábosím
a bude i sladkej kouř
až hvězdy zjeví se duši.

My vykokrhaní, vykodrcaní,
se jako píči pak rozeřveme
ke hřbitovu a ke stolu přizveme
všechna budoucí těla,
než přijdou ještě naplnit loď
a spatřit velikej ohňostroj nad Neapolí.

Vychcaným průvanem se vznese
duše až k branám,
když cestou domů pošlu své tělo
k zemi.

Rozbít si držku a vyblít se
nad řekou, do zrovna vyvanulé
romantiky
noci.

Na večeři nezbude čas.