Do chladné svěží tmy.
Krajiny s hrbolky.
Únavy - kterou skrápí
tvá konev – svítání.

Chci brát jen co má cenu.
Sic nevím, kam se ženu.
Jelikož není čas,
když čas se dohání.

Tolik, proč tolik prší.
Mokré rty, tvář a oči.
Další květ, léto vábí,
jsme jeho poddaní.

Házíme řece mince,
bohatne na panice.
A naše spása bolí
víc než strádání.

Deštíku, jen to umej!
Spláchni tu špínu,
ať je ráno čisté
a můžu znova jít.

Vem vítr – kartáč zlosti
a vlez i do vnitřností.
Otvíráš ústa, lačná,
učí mě tiše pít.