V současné době se ve zdravotnictví nedostávají peníze na výzkum léčení rakoviny plic. Tabákové firmy nemají prostředky na jeho sponzorování. Občané málo kouří, zisky tabákových firem klesají a tyto nemají prostředky na sponzorování tohoto výzkumu. V zájmu tabákových firem je skutečně zdraví kuřáků, svých klientů, neboť čím déle a více budou kouřit, tím větší budou jejich zisky, větší daňové odvody do naší státní pokladny a větší možnosti jejich přerozdělování. A zároveň s tím budou pochopitelně i vyšší sponzorské dary na výzkum léčení rakoviny plic. Proto občané kuřte!

Zdravý nebo mrtvý občan je největším nepřítelem demokracie, trhu, prosperity a blahobytu. Nelze na něm tvořit řádný zisk. Nemoc nebo parazit odchází či umírá, jestliže se hostitel uzdraví nebo umře. Nepotřebujeme tedy občany zdravé a mrtvé, ale polozdravé a polomrtvé. Potřebujeme zkrátit mládí a maximálně prodloužit stáří (a odchod do důchodu). Zákazy kouření nebo zlikvidování rakoviny plic by vážně ohrozily funkci zdravotnictví, ekonomiky, státu a dalších navázaných obchodních řetězců.

Kouření je součástí demokracie. Je jedním z jejích pilířů a jedním z hlavních příjmů státu, podobně jako jsou příjmy z hazardu, benzínu, alkoholu, drog aj. Bez kouření nám hrozí zhroucení ekonomiky. Nekuřáctví je tedy extremizmus a pasivní terorizmus. Máme demokracii a můžeme si tedy svobodně zvolit, zda budeme kouřit nebo ne. Podle vědeckých výzkumů vědců, je pasivní kouření zdravotně horší, než aktivní. Je tedy základním zdravotním pravidlem, že je lepší kouřit aktivně, než pasivně. Zvláště, když aktivní kuřáci jsou se svým neodbytným dýmem prakticky všude. Především u dětí, u kterých nám hlavně záleží na jejich zdraví, je nutno pečlivě dbát na toto základní zdravotnické pravidlo.

Po smutných zkušenostech s totalitou a plánováním, nelze nechat nic náhodě a je nutné uvědoměle začínat s výchovou k demokracii a svobodě od nejútlejšího věku. Protože zakázané ovoce nevíce chutná, je potřeba upozorňovat děti na škodlivost kouření co nejdříve, jakmile začnou trochu rozumově chápat. Předtím i potom je však žádoucí jim jít příkladem. Zejména v rodině. Jak dobře víme, dobré příklady odpuzují a špatné táhnou.

Jestliže rodiče půjdou rádoby tzv. dobrým příkladem a budou nekuřáky, děti budou zaručeně kouřit také. Jestliže budou rodiče kuřáky (tzv. špatný příklad), budou děti kouřit zaručeně rovněž také. Toto vše z toho důvodu, že kouření je jim oběma příklady (zde dobrým i špatným) předkládáno jako nežádoucí zlozvyk. A zakázané ovoce, jak víme, nejvíce chutná.

Z těchto důvodů, na základě vědecké psychoanalýzy, je potřeba dětem předkládat kouření jako žádoucí návyk a jít jim dobrým příkladem a maximálně kouřit, neboť, jak víme, dobré příklady odpuzují. Kouření by mělo být tedy v co největší míře propagováno a násilím vnucováno. Podobně jako například náboženství, socializmus, kapitalizmus, demokracie, vzdělání, humanita, dobrota, altruismus, láska a mnohé jiné, proti nimž se tímto způsobem u občanů suverénně získává úporná averze a naprostá rezistence.

Jediné, k čemu občané nezískávají v demokracii vůbec žádnou rezistenci a averzi jsou peníze. Ty jim tam, jako v zakouřeném pekle, totiž vůbec nikdo nevnucuje, ačkoliv je tam potřebují úplně na všechno. Prvním a posledním dechem či potáhnutím kouře z cigarety počínaje a konče….