(Z výboru Černý majestát, poesie černé Ameriky 20. století, ČS 1978)

I.
Přišel Slim do nebe.
“Tys byl dobrej kluk,”
řek mu svatej Petr
a pak na něj mrk.

“Po světě ses toulal
v hadrech, a tak běž
ještě trochu na tah,
než tu zůstaneš.

Na nohy dej pozor,
na záda batoh!”
“Díky, svatej Petře!,”
vrčí Slim na to.

Svatej mu povídá:
“Chystám ti práci:
v pekle budeš hlídat,
všechno mi hlásit.

Jak to dole chodí,
dobře pamatuj!”
“Právě proto musí
jeden na vartu.”

Slim se rozparádí,
vtáhne do plic vzduch
a hned se nadouvá
jako ňákej duch.

Letí pěkně dlouho,
až stoupne nohou
na hangár s nápisem:
TOHLE JE VONO.

Jen zabrzdí křídly,
dupe tam a sem,
inu, vždyť mu chutná
pod nohama zem.

II.
Jako Niagara
běsní a šílí
honicí psi. Štvou je
ďáblové bílí.

Slim však není baba,
ví si rady líp:
přežehnal se křížem,
každej pes hned schlíp.

Slim uvidí palác,
do brány kráčí.
Ďábel zvedne hlavu
a zle se mračí.

“To je překvapení,
pane … ehm, víte,
z jakého důvodu
sem k nám přicházíte?

“Kouzlíčko,” Slim říká,
“se mnou sem seklo.”
“Tak račte, tenhle klíč
otvírá peklo.”

Ukázal Slimovi,
co kde kdo dělá,
jak peklo vylezlo
na věž kostela.

Zástupy se perou
kolem rulety,
ve starých uličkách
znějí kuplety.

Hele, domy hříchu
i kabarety,
zrovna jak Orleans,
Memphis před lety.

Každej ďábel chvátá
s dílem ďábelským.
“Jéje, jemináčku,”
začne křičet Slim.

Kouká, zírá, žasne,
že kazatel má
kůží povlečená
obě kolena,

že leží pár ďáblů
v poklidný čtvrti
na hromadě chlapů
opilých k smrti.

Čerti se u pecí
v horku lopotí,
vedro je v tom pekle,
Slim se propotí.

Bílí ďábli šťouchaj
černý vidlemi
a Slim si hned říká:
“Venku líp je mi.

Dost už putoval jsem,
vrátím se domů:
Vicksburg, Jackson, Little Rock,
Waco, Rome k tomu.”

Slimovi se chechtá
ďábelská huba,
šerif s velkou hvězdou
z ďábla se klubá.

Tak Slim zvedne křídla,
letí bez řečí
k svatýmu Petrovi
hledat bezpečí.

III.
Svatej Petr kouká,
jak Slim roluje:
“Copak dělá ďábel,
copak to kuje?”

To by se mi, Petře,
dost špatně řeklo,
mně připadá Dixie
jak pravý peklo.”

Ty jsi, kluku, vážně
hrozný pitoma!
Kde jinde si myslíš,
že bejt peklo má?

Tak leť zpátky na zem.
Bojím se, že by
žádnej ňouma nemoh
dlít s náma v nebi.

báseň přeložil Vladimír Klíma