Reakce na článek Etický kodex aneb švejkoviny poslanců.
Nelži a nekraď, říkají Vám. Tak tedy nelžete, krást ještě moc nemáte co, jste student. Abyste ale školu prošel, musíte se vlastně naučit lhát. Zároveň to nazvete strategií, psychologickým trikem. Znám člověka, který přišel na VŠ nepřipravený na zkoušku ze statistiky, kterou vyučující prostě nenaučil. Máte skripta. Drťte se. Tak si chlapík odpovědi prostě vymyslel, včetně vzorečků. Prostě si z toho udělal srandu - Švejkoval. Pan profesor si ho vyslechl a řekl: “Člověče, Vaši odvahu a fantazii Vám závidím a dal mu za 2.” Tak se tu na počátku 90. let připravovali manažeři.

Také jsem to zkusil, jeden den mě např. vyhodili ze zkoušky a řekl jsem si: To by v tom byl čert, abych dnes aspoň jednou netrefil střed. Šel jsem tedy z voleje na jinou a světe div se, za 1.

Pak přijdete do zaměstnání a předem víte, že máte pracovat, mluvit pravdu a nekrást, ale už předem také víte, že tato pravidla neobstála ani na škole. Po prvním roce zjistíte, že kolem Vás lže většina a zbytek závidí, byť není co. Až na pár lidí, kteří se v kolektivu alespoň tváří jako ”kámoši.” Nesmysl, je nutné být nejsilnějším a nejotrlejším individuem.

Řeknete si: Tak fajn, kariéru tedy ne a škola? - tu lze také spláchnout do mísy. Zkusíte to po svém. Na svoje triko. Po velmi krátké době zjistíte, že bez bratříčkování, úplatků atd… vpodstatě zkrachujete.  Je konec 20. století a vidina žádná. Kromě jiného jednání s městem o projektu, který provozujete na své náklady, je průlomovým, však město ho zařízlo, už 5 let, honí Vás od čerta k ďáblu a 2x do roka si z Vás dělá srandu vynucenými kalkulacemi.

To už je rok 2002. Dosud jste nedal úplatek.Jsou povodně a nastoupí nový fenomén. “Nemáme - to víte - povodně.” Po pěti letech si vás jeden úředník pozve do kanceláře (v domění, že už jste dostatečně na dně a zároveň už dost otrlý) a rovnou se vyjádří, kolik. Jenže ani neřekne z čeho a za co.

Poté se z médií s úžasem dozvíte, že nesmíte nahrávat korupční jednání úředníků, dopustil byste se tak trestného činu. Překvapen vším řeknete úředníkovi, že to promyslíte a následně projekt ukončíte.

Pár bezesných nocí, doma už ani flok a půjčit si v bance aspoň 100 tisíc na úplatek, je blbost (i když by vzhledem ke stavu společnosti zřejmě měli tuto službu banky zajistit), navíc ale nepůjčí, dluhy, do toho svědomí, rodina, hrůza. A takových projektů či nápadů jsou za tu dobu už snad desítky.

Za hranice vás nepustí, povede se to jen malému procentu a většinou je to podmíněno studiem v zahraničí, nebo předchozím zaměstnáním v zahraniční firmě u nás. Z volné nohy to jde dost těžko. Jo, jsme v Evropě, ale jako bychom seděli prdelí na hrnci a srali krev.

Jak se rozhodnout? Občanská neposlušnost, nebo podlehnout? Ve chvíli, kdy totiž odmítáte “se smočit,” se vám utahují dlužnické spirály a přibližuje se trestní zákoník, i když ústava jasně říká, že občan nemůže být zbaven svobody pro neschopnost plnit závazky. jo jo … takovejch už jsem viděl a nedá se z toho ven. Slabí se uchlastají a blázny ve vězení nechtějí, silnější se z toho dostanou, i když škobrtnou.

Žijete ale s neustálým rizikem, že skončíte na dlažbě. Když se nesmočíte, jste v háji. Dobře, občanská neposlušnost! Pak náhle jeden z lidí, co znáte, nabídne pomocnou ruku … a ejhle, človíček míří do high society mílovým tempem, už to vidí - “rubačstvo” je na socce a teď se bude dřít střední třída. Jeden šlape po jiných, jinej si napíchnul nějaké ministerstvo, nebo město či kraj.

No jo, to je ale doba … Vždyť i známí, co dělají manažery, říkají, že “musí lhát, krást a podvádět,” aby nepřišli o horentní příjmy. Už ve škole je na to vlastně připravovali. INTROJEKT SOCIALISTICKÉ MORÁLKY a marxističtí vůdci, co to popírají. Hnůj. Už máte jen dvě cesty? Podlehnout, nebo ulice? Chopíte se tedy zbraní - pera, čehokoli dostupného …

Třetí cesta! Občanská neposlušnost. Přijdete na to postupně, není to chladný prapůvodní kalkul. Lidé mlčí, povětšinou. Bojí se. Přijdou další děti, i přes všechny sračky, kterými jste prošel, si to prostě troufnete. I natruc. Doba už je ale úplně jiná, jelikož jestliže jste ještě nedávno mohl začít lhát, krást a podvádět ve velkém, dnes může už jen někdo a pouzí průseráři jdou do vězení …

Uvědomíte si, že se kolem vás provalila vlna normalizace, která z ulic vymetá smetí. Vždyť jak nejlépe cokoli rozbít, než zatažením většiny důležitých do korupční sítě. A zároveň většiny z všech. Tak alespoň doufáte, že snad ty příští generace …

Kamkoli ale přijdete, hučí to, lidé jsou nespokojeni, ale většina už podlehla, už se namočila, i vy - i když tím, že jste nesplnil své povinnosti - totiž lhát, krást a uplácet, abyste jiným odvedl, co chtějí. Těch nedotčených je hrstka. “Pomník neznámému úředníkovi.” Jedni mají natolik černé svědomí, že vás okamžitě napadnou, když je byť jen v soukromí oslovíte zpříma do očí. Radši je udupat, než jim něco přiznat, říkají. Zatloukat, zatloukat a zatloukat.

S tímto pravidlem se stal známý už podruhé generálním ředitelem. Zatloukat! Hezký! Lidé se bojí a namočili a vy taky. Nemohou tedy mít odvahu vystoupit. Vy ji máte, ještě pár dalších a jinak pustina. Ale co s tím, stejně je to jako strčit krk do oprátky. Lejt si horkou polívku na hlavu.

Skoro všichni mají rodinu a skoro každý chtěl období změn přežít. NENAPADNUTELNÝ ALIBI. Nakonec jste vlastně na obtíž, oni museli “makat,” rozuměj - krást, podvádět a uplácet a mnozí opravdu makali, aby i měli čisté svědomí, protože “práce přece polidšťuje opici,”:-)) - i kdybych měl jako magor převážet kompost z jednoho místa na jiné.

Mnozí vám v podstatě vynadají a poučí, jak je třeba bejt vyčuranej a “shánčlivej” a jak oni se dokázali o rodiny postarat. Hlavně drž hubu. Tu cihla, tu kus drátěnýho plotu, tu něco od známýho pod pultem. Tu teplý místečko. Tu šikovně zakázečka, malá domů. Snaž se, sháněj, kšeftuj, korumpuj, budeš úspěšnej. Pořád jste to ještě neudělal, ale už nad okrajem propasti.

Potkáte naprostý extrémy, třeba chlapa který tvrdí, že systémem prošel tak, že přeříznul snad všechny důležitý úřednice na cestě. Ty vole - to je nátura! Radši ani nechci vidět, jak vypadaly. Jedna prý křičela, že už nevěřila, že ji ještě někdy někdo přivede na sexuální Everest. Ale vlastně i vy sám už tam jste, protože jste jim nedal. Teda - peníze. Nejsou.

Ale co dál? Zatloukat, zatloukat a zatloukat - páni manažeři a politici? To slovo ale má víc významů. Najednou se rozhlédnete a zjistíte, že takových lidí jsou mraky, ale mlčeli. Jako vy. Že mlčeli a přitom úplně zbytečně trpí. Mnozí mlčeli a i se přizpůsobili, našli skulinku, aby to bylo takzvaně “čistý,” v mezích únosnosti. Rodina se nějak uživit musí.

Jeden se z toho zbláznil a sbírá podél silnic vyvrácený patníky a tvrdí, že z nich udělá základy baráku. Jinej chodí vybírat dřevo do sousedního statku, kterýmu někdo na nějakém úřadu nechává uměle už 10 let snížit hodnotu naprostým zchátráním. Pak si to někdo známej či příbuznej koupí za hubičku. Jinej chodí v noci sbírat a vlastně i zachraňovat knížky do domu, rovněž propadlému státu, po profesorovi, kterého nechal bolševik zaživa a s tunami mnohajazyčných knih shnít v plesnivém domě. Bez šance. Čte jeho dopisy, zoufalé křiky, co najde v knihách. Je v šoku, horečně nosí další knihy a přemýšlí, proč??? Ten člověk byl národní knihovnou!

Jáchyme, hoď ho do stroje: “Já vám říkal, že když budete brát úplatky, zblázníte se.” Tenhle ani támhleten je ale nebral, ale dával a byl “jen” shánčlivej, až se stal kleptomanem. Jen zaměstnání nestačí. Průměrný příjem je blbost! Naprostá. A nahoře to dělají ve velkém. S celými rodinami. Hm. Tak co dál?

Že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí? To jo, leda tak ale až na jiný planetě. Leda tak počkat, až budou jedni podléhat kleptománii a krást na zasedáních kalkulačky a pak je zavřeme. Ne za korupci, ale za “ty” ukradený kalkulačky? Kdepak, musíte být korektní a za kleptománii se nezavírá do vězení. Dobré jsou přece korektní věci, pěkně kulantně zaobalené. Všechno má mmnoho hledisek a nic není pravda. Ale ani lež, že? Jde o to, co se stane pravdou, ne o ni.

A hlavně - když nebudete souhlasit - přijde trest. Neodsouhlasíte radar? Fajn, vrátí se vám povinná vojenská služba. BUBUBU!!! Sice máme z tří tisíc tanků už asi jenom pár desítek, ale co - vrátí se nám civilka, čili otrocká pracovní síla. V ÚSTAVĚ JE ZAKOTVENA STÁLE!!! Ha - ha!

Milí páni poslanci, pokud neodsouhlasíme tento zákon, dostaneme od Evropské …. ledasčeho … pokutu ve výši 10 miliónů Euro. Kdo souhlasí? Plesk! Ujednáno. Další zákon - plesk - ujednáno - plesk ujednáno.

A na tu svoloč dole pošleme ještě víc kontrolorů, úřadů a exekutorů. Lživá reklama a manipulace vyučovaná už od 90. let jako “psychologie prodeje” vždy zaručeně vytvoří další a další oběti. Gramofon, gramofon a gramofon a hlavně bejt splachovací. Že v letošním nebo příštím roce možná dosáhneme 3% bezdomovců? O kterých jiných 3% se tu pořád a všude mluví? O těch, která ještě něco mají, že? Byť už jen ideologii, či uměle vytvořenou společenskou výhodu.

Tento příspěvek je sedmnáctiletou retrospektivou - automatickým mixem dat, fikcí a souvislostí.