Čeští vědci opět zase řádně zabodovali. Přišli s novou teorií ekonomického růstu a společenského vývoje. Lidstvo stojí před dvěmi možnostmi dalšího vývoje. Karty osudu sice již dávno nejsou v jeho rukách, ale ať padne karta jakákoliv, bude se vývoj ubírat vždy stejným směrem. Po maximu přichází minimum, po vrcholu pád a kladné se po svém vrcholu mění v záporné.

Podle první varianty českých vědců bude neočekávaný katastrofický konec světa a zdecimované lidstvo se vrátí náhlým skokem evolučně rovnou přímo zpět do prvobytně pospolné společnosti, či možná až zpátky na stromy, jestli vůbec nějaké budou. Takže je úplně jedno, jestli to jde s námi s kopce od desíti k pěti již nyní. Nebudeme padat z takové výšky.

Podle druhé varianty vývoje bude naše cesta k prvobytně pospolnému řádu a zpět na stromy pozvolná, takže napřed musíme prodělat kapitalizmus, potom feudalismus, otrokářský řád a pak se teprve vrátíme do prvobytně pospolné společnosti či až na stromy. V tom případě jdeme správným směrem a rozčilovat se nad zákonitým úpadkem společnosti nemá význam.

Každopádně, čím více se přiblížíme k rannému kapitalizmu, tak to v obou případech bude pro nás vždy lepší, neboť v případě náhlého skoku bude původní výška pádu z evolučního patra (komunismu) zmenšena, takže dopad nebude tolik bolet. Rozdíl mezi současnou vysokou životní úrovní a dnem dopadu nebude tak hrozný. V případě pozvolného návratu na stromy pomocí podílu peněz na odlidštění opice, jdeme tedy také správným směrem trvale udržitelného růstu zpět.

Za vrchol lidského vývoje byl marxistickými vědci uznán komunizmus. Tento evoluční klimax byl také uznán i všemi ostatními vědci jako globalizmus. Boj o demokracii a volný trh (jen pro sebe) je přece boj o zabrání všeho globálním kapitálem – světovým komunizmem – kdy všechno bude ne/patřit všem a nikomu nic? Jistě, mimo nějakého předvoje horních deseti tisíc, kteří, ačkoliv si všichni budeme demokraticky rovni, si budou rovnější.

Existovaly pouze spory jakým způsobem globalizmus (světový komunismus) vybudovat. Cesta nadnárodní kolektivizace kapitálu v tzv. kapitalistickém táboře se ukázala ziskově lepší, než cesta národní privatizace v tzv. socialistickém táboře. Zbytečné spory se vyřešily pádem Železné opony. Z vrcholu přece existuje jednoznačně již jenom cesta dolů, zpět do hmoty (křesťansky zvané peklo).

Všimnuli jste si také, že dnes s musí lidé obojího pohlaví holit po celém těle? Někomu se to možná zdá být módou, ale ve skutečnosti to je příprava na osrstění člověka. Čím více se holíte, tím více vám rostou chlupy. Vědci a politikové nám to nemohou říci rovnou, co za tím je. My bychom si jejich preventivní péče nevážili a plašili bychom se. Proto civilní příprava probíhá nenápadně. Ostatně, stejně přece od rána do večera holíme jeden druhého navzájem.

Čím vyšší kvalita, tím menší četnost opakování. Kvalita je vůči kvantitě v opačném poměru. Štěstí (spojení) trvá velmi krátce a neštěstí (rozpojení) velmi dlouho, neboť jsou vůči sobě v naprosto nepřiměřeném kurzu. V našem pozemském prostředí přece převažuje gravitace (rozpad), jinak bychom se štěstím vznášeli.

Z toho také vyplývá trvání jednotlivých společenských řádů. Prvobytně pospolná společnost trvala miliony let, otrokářská společnost tisíce let, feudální společnost stovky let, kapitalistická společnost desítky let, socialistická jenom několik měsíců (1968) a komunistická pouze několik hodin (1989) – u nás po čas generální stávky při sametové revoluci. Po dosažení klimaxu se vrcholová vlna evoluce, která se vzedmula nad hladinu světového oceánu opět vrací sinusoidou ke dnu. Tak to tady prostě chodí, tak se nedivme, že dobře už bylo. Kdo se honí za štěstím, získává jej v poměru nejméně 1:100000….. A bojem o štěstí lidí mezi sebou se ten poměr ještě navíc násobí.