Zvědavec bloguje

Blogy nejen čtenářů Zvědavce

Slzy.
Slzy které vyplaví dům až za práh.
Slzy smutné, krásné i nebezpečné.

Slzy které mění svět.
Slzy které změní každého,
kdo je ze svých očí
pustí ven
a hned.

Řeklas mi - potkáváme se dnes,
v našem pronajatém bytě,
jak školáci na chodbě,
o přestávce.
Řekla jsi, takový je život.

Také tě miluji víc,
než jen všechny šťastné chvíle
rozkoše,
které si spolu nemůžeme
odepřít.

Kometářů: 4

1
Aja říká:
17.3.07 v 22:13

Vy jste, Petre, pokazdy jinej(myslim v dobrem slova smyslu).
Tohle je vlidny, laskyplny, holcici, romanticky a pritom nepreslazeny.

10 bodu z 10 moznych.
A.
2
Petr Pojar říká:
18.3.07 v 0:14

Nedovedu to vysvětlit. Ukázal jsem těch pár slov milované adresátce a řekla, že je to
přesně o tom, co jsme si řekli-neřekli a přitom to cítí taky. Prostě asi jen zapisuju co
vidím a cítím, jinak se to asi nedá objasnit. A pravda je také, že texty tady úmyslně
prohazuju, aby se střídaly. Chemie.
3
Vladimír Stwora říká:
25.3.07 v 2:54

Hm. Mně se to také líbí. Ale moc tomu nerozumím.
4
Anonymous říká:
25.3.07 v 12:34

Běžné je, že když čekáte dítě, chodí chlap do zaměstnání, často oba. Nezbude pak už dost společného času vnímat změny stavů a pohledů na realitu, které s těhotenstvím souvisejí. Když si to pak člověk dá opačně, je zase jen a jen školákem a jsou pak dny, kdy se opravdu jen potkáváte na chodbě mezi pracovnou a ložnicí, nebo kuchyní a času na vnímání je v tu chvíli nadbatek a stavy se přenášejí z jednoho na druhého. Vztah se neověří tím, že si někoho vezmu, nebo s ním čekám dítě, ale průběhem. Pořád je co se učit, pro obě pohlaví.

Vložit komentář

Zvědavec