“Milí čtenáři, téměř všichni jsme feťáci. Soudím už jen podle toho, že bez drog už ani neusneme. (Však důkazů na vás v následujících řádcích vysypu mnohem víc.) Neusneme ať už bez drog “legálních tripových,” protože i “opít se” je vlastně výletem do jiné reality, ať už legálních léčiv, či drog tripových nelegálních. Upozorňuji - pomalu každá droga se dá užít jako lék i zneužít. Včetně těch, kterých se bojíme jako čert kříže. Možná bychom mohli drogy konečně začít rozdělovat pravdivě a hlavně veřejně pravdivě na “jízdenky do ráje” a “lžičky rybího tuku,” přičemž většina z nich plní funkce obě, takže v tabulce by se v obou základních sloupcích objevily stejné názvy, lišilo by se to pouze koncentrací, čili množstvím.

On i život sám je vlastně svým způsobem drogou. A když ho prožijete rychle, ve stresu, pod neustálým tlakem a za neustálé pomoci drog všeho možného druhu, stylu, typu, značky, jakosti a skupenství, pravděpodobně se nedožijete vysokého věku, i kdyby vás restaurovali jak obrazy slavných mistrů.

Stejně tak se vysokého věku nedožije ani kuřák cigaret (jako já), nebo člověk co si smrt píchá dobrovolně do žil, natahuje nosem, nebo rozpouští pod očním víčkem. Upozorňuji - vyzkoušet si LSD kvůli beatnikům a zajet do Volar na lysohlávky považuji za součást pochopení určitého druhu literatury a vůbec umění. Už vidíte, jak je to s drogami vlastně složité?

I naprosté přejídání je drogou a přelitím jinak naprosto neškodnou vodou se naopak kdysi mučilo. Francois Villon by o tom mohl vyprávět své. Dnes se však “přelívá” kdekdo. Villonovi lili do žaludku naráz asi 5 litrů vody, trychtýřem. Kdo z pivařů si přizná, že jich dá za dvě hodiny deset, měl by si s ním pokecat o ledvinách …

A ještě něco máme kromě života a fetování všichni společné - totiž smrt. Ta nás také nemine. A souvisí právě i s množstvím zkonzumovaných drog právě za našeho života, byť ROLLING STONES prý dokazují pravý opak, však oni mají na přežití tun drog peníze, tuny peněz, narozdíl od průměrného Čecha a tedy svou existencí víc dokazují, že množství drog i množství peněz souvisí jak s fetováním, tak se smrtí. Peníze, jakékoli fetování a smrt spolu přímo souvisejí.

Je jasné, že pokud na kdejakou “blbinu” co se nám v životě stane, potřebujeme užít nějakou drogu, jsme jako společnost (nikoli jen individuálně) buďto nemocní, nebo jsme feťáky už jen z principu, jaksi od přírody a z přirozenosti našeho živočišného druhu, jde o nezvratný proces a společnost pouze koriguje, které drogy ano, které ne a z kterých kdo co dostane, rozumějte - na kterých kdo co vydělá.

A ideálně pak společnost sama.

Nejlépe by bylo, kdybychom si každou v přírodě dostupnou drogu museli natrhat, nasbírat, vypěstovat i dál pak nějak upravit sami. Pak by to fetování konečně zase dávalo alespoň nějaký smysl. A skoro úplně by zmizely třeba amfetaminy. A fetovalo by se míň - a všechno, včetně třeba kávy, cukru nebo třeba „obyčejného“ kyslíku (teď se omlouvám panu doktoru Grofovi, on jako jeden z mála to s kyslíkem myslel opravdu dobře … ). Ono to fetování je vlastně mnohem obecnějším principem, než jen „fyzické“ fetování samo (pro stavy duševní – vyvolané chemií).

Taková politická strana, ať už zprava, zleva či ze středu, nechá své voliče i ne-voliče fetovat ledacos, rozuměj – informací, demagogií, lží, polopravd a nepravd považovaných za pravdy a ideologií, aby byla úspěšná a dál se pak udržela a kapsy všemožných i „všech možných“ tak naplnila, „včíl“ jiných přitom vyprázdnila. Politika je vlastně „byznys,“ na tom se asi shodneme. Ale taky je to jen prachsprostá droga! Ale to už jsem odbočil příliš.

Když se zeptáte afghánského pěstitele opia, jestli to kdy vzal do úst, nebo do svých žil, poťuká si na čelo a prý vám řekne: „Proč bych to dělal, kdybych to dával dobytku, zdechne. Proč vy si to tam v té vaší civilizaci objednáváte a kupujete, jsem nepochopil dodnes, i když jsem to řemeslo zdědil už po dědovi. A podobně vám odpoví většina zaměstnanců fabrik na kdejaké zboží. To co sami vyrábějí - jako zaměstnanci - vůbec nežerou, ve smyslu NEKONZUMUJÍ, čili často i zboží nežravé.

Jen tak mimochodem, prý se od dobytí Afghánistánu místní produkce opia znásobila. A co se toho kdy vyhulilo třeba v Číně (teď chlastají pivo, protože je levnější), už ani radši nevzpomínat. Je to možné? A jestli jo, co s tím? Odpověď je jednoduchá: „Pokud jsem pochopil princip a ten je vodpornej, prostě to nebudu žrát!“

Souhlasíte se mnou, milí spolufeťáci (teda – zrovna opium nebo třeba perník jsem nikdy nežral, ale hovořím pořád o všech drogách, i o těch - co žeru sám)? Pokud je VAŠE odpověď NE, jsme zase o krok dál! Jen to klidně žerme, protože kdybychom to nežrali, ekonomika by se naráz pozastavila. A bylo by to zase prý „vo kus“ dozadu.

Jen to všechno žerme, co je dostupné a dosažitelné, ekonomika se nám pak rozběhne a budeme bohatými a už nikdy nerozeznáme, co je droga a co ne, protože nám to už bude úplně jedno, jelikož nebudeme počítat, kolik to bude stát. Budeme mít na všechny drogy – a v jakémkoli množství a na všechny léky na ně, nezbytné a následující …

Dneska si dám hoďku, tři v bordýlku, chvíli automátek projedu se rychle po sejti, zejtra perníček, pozejtří zajdu s kámošem na pivo, popozejtří si koupím pořádnej trip, protože je pátek, ani to hulení už nebudu schopen vypěstovat a proto si ho též koupím a nakonec si koupím i léky a lékaře, kteří mě zase poskládají.

A pak si nakoupím úplně nový věci, všechny v supr novým stylu, včetně auta a domu, když se vysekám a stanu slavným tím, že jsem se vysekal a dají mi tedy manažerskou či politickou funkci, jelikož již tak budu vydíratelným a s těma všema věcma a novejma prachama začnu úplně novej život.

Proto říkám, jen fetujme, přátelé - a „všecko,“ protože jinak se naše situace nepohne dopředu. Bez fetování se NÁM ekonomika prachobyčejně „ZASTAVÍ.“ Pokud přestaneme fetovat, nezajistíme budoucnost svých dětí! Toto heslo prosím dejte na prapor, aby naší civilizaci konečně ukázalo „naši“ pravou tvář. JSME FEŤÁCI.