Někdo natočil film o Kerouacovi, však titulky jsem zapomněl.
Měl docela pěkný tělo, světáckej vzhled, módní a vytrénovanej.
Byl opravdovej hezoun a pil docela stylově a stylově zvracel, hladověl a střízlivěl a měl stylový absťáky.
Ale nebyl to Kerouac.
Ta hudba v tom filmu byla o dálkách, asi v ní byla cesta,
ale nebyla to cesta Kerouaca.
Ty holky v tom filmu byly o Kerouacovi,
ale nebyly to Kerouacovy holky.
Ten chlápek v tom filmu se vždycky nějak uživil a vydělal nějaký prachy,
ale nebyly to prachy Kerouaca.
Pak jsem se podíval do zrcadla a nebyl jsem to já.
A vlastně už dávno nečtu Kerouaca, protože už není žádný Kerouac.
Aspoň na těchto cestách ne - až na pár skutečných - ale úplně jiných Kerouaců.
RSS soubor komentářů pro tento příspěvek. TrackBack URI
31.3.07 v 5:53
Tak nějak jsem to nepochopil.
31.3.07 v 13:04
Text starý asi 5 let, daný do souvisostí. U nás prostě znamená “na cestě” něco trochu jiného
a má to jinou tradici. A ten film tenkrát zhédnutej byl opravdu blbej. Navíc když o někom
natočíte film, už to mnozí lidé moc nečtou. Spolehnou se na to, že hlavní výcuc jim dá film
a tím to končí (něco jako výcuc z neustále přepisovaného čtenářského deníku).
Neplatí to jen na Kerouaca. Je to obecné pravidlo. Pravda o něčím životě pak často není ani
v jeho díle, když se chce něčemu vyhnout. Čtěme autory a na filmy už se dívejme jen pro
zábavu. Ale patent na rozum nemám a asi jsem to blbě napsal. Pokus. V každém případě ale
pár Kerouaců znám a ani jeden z nich není Kerouac. Hezký den.