Milí hobité. 

Všude se hovoří, píše a diskutuje o tématech zastupitelných, která ve skutečnosti zastírají tu nejhlubší podstatu věcí. Přitom se s čím dál větší intenzitou v podhoubí našich myslí a našeho světa děje něco jen těžko popsatelného a pochopitelného a možná, že úplně nepochopitelného. Jako by se formovaly Tolkienovy armády dobra a zla, světla a tmy, či snad života a smrti. Jakoby se celý svět náhle a překotně připravoval na něco rozhodujícího, co se vždy v jistých periodických cyklech opakuje, něco co určí další běh dějin i budoucnost nás samých. Zeptejte se sami sebe, kdy se vám v poslední době naposledy stalo, že jste se ocitli ve středu souvislostí a dějů, které jste nedokázali pochopit a jejichž návaznosti by musely být tak ohromnou náhodou, že to snad ani už prostě není možné. Kdy naposledy se vám stalo, že jste se s někým poprvé v životě setkali a měli při tom pocit, jako byste se viděli naposledy včera a to včera však bylo před tisíci lety a během jediné vteřiny se stal vaším přítelem. Kdy se vám naposledy stalo, že jste byli v nějaké šílené, naprosto neřešitelné situaci a náhle se objevil (ve smyslu téměř až snad „zjevil“) někdo, kdo vám přinesl okamžité a nečekané řešení, jako by snad byl andělem, kterého někdo seslal, nebo ďáblem? Kdy naposledy jste zjistili, že se bez vlastní vůle stáváte pojítkem mezi dvěma nerozlučnými přátelstvími dvou jiných lidí, kteří se na velmi dlouhou dobu navzájem sobě ztratili? Kdy naposledy jste v něčem dosáhli poznání, při kterém vás mrazilo a ten pocit chutnal jako ničím nenahraditelná droga? Kdy jste si všimli, že někteří noví mladí lidé, kteří přicházejí, jsou úplně jiní, než ti ostatní a vůbec se s ničím nemažou, ztrácejí jakékoli sklony k strachu z čehokoli, jejich myšlenky jsou náhle úplně jiné a nevyčpělé a odvážné a vám v tu chvíli došlo, že se rodí úplně noví lidé, svými schopnostmi naprosto odlišní od těch, co tu kdy předtím byli? Kdy naposledy jste někam šli a do nosu vám cvrnkly obrazné Popelčiny oříšky, ve kterých byl ukrytý neskutečný zázrak a nebo neskutečné zlo? Kdy naposledy se vám zdálo, že jev, který pozorujete, je vlastně zázrakem, však racionální část vašeho myšlení tuto myšlenku či pocit hned vzápětí zapudila? Však na okamžik byla téměř snad až hmatatelnou? Co se to vlastně děje v těch spodních proudech našich myslí, v těch neviditelných záhybech, které si svá tajemství jinak jen přísně střeží? Proč jsme náhle někam takto vtahováni, měněni, proč se nám dějí věci, které prostě nedokážeme zařadit? Jak říkám, jako by se náhle dvě strany formovaly ke střetu, který přesahuje možnosti našeho vnímání a chápání a jehož nakonec možná budeme i fyzickou součástí? Jakoby se už teď, v našich mozcích, valily hordy Tolkienových monster a už teď dotíraly na drobné a statečné hobity pravd a milosrdných lží. Nepřipadali jste si někdy, že váš život je vlastně přípravou na něco, co překračuje vaše současné možnosti? Svět kolem nás se mění natolik překotně, že se začíná vymykat všem dostupným filozofickým vizím fikcím i realitám. Natáhnete ruku a ono nic, řeknete slovo a ono nic a náhle, někde uvnitř, v sobě, objevíte odpověď, kterou vás nemohl nikdo naučit, která je z vás samých, z vaší podstaty - kolující zde již od věků? Co se to vlastně děje? Dovedete postřehnout ty naprosto šílené a neuvěřitelně rychlé sledy událostí a symbolů, které váš život obklopují, kam se jen hnete? Že vás pronásledují duchové nějakých myšlenek či lidí a jejich děl, že se vám v šuplících duší či vašich pracovních stolů, náhle objevují věci, které tam prostě nikdy nebyly? Pak vězte, že jste vojáky, žoldáky do neurčité bitvy, že jste sem přišli proto, abyste se nakonec definitivně postavili na jednu ze dvou stran a sami tak završili svou pouť. Nikoli na pravou či levou stranu, ale bílou či černou a stali jste se tak součástí jakéhosi pokusu o dosažení rovnováhy mezi nimi. Vězte, že jednoho dne budete stát před zákopy ve svých duších a budete se muset rozhodnout, která armáda je tou vaší a postavit se na jednu ze dvou stran barikády. Správnou volbu nepoznáte podle vzdělání, filozofického názoru, úspěchu či neúspěchu, politické orientace, síly a míry zabezpečenosti, nebo třeba image, či bohatství nebo chudoby. Tu svou stranu, na které budete stát, až váš svět zešílí úplně a položí vám otázku, na kterou nebudete připraveni, si nakonec zvolíte sami. A intuitivně. Něco se děje a schyluje se k bitvě, která neměla v dějinách našeho vnitřního světa obdoby a přejte si prosím jen jediné, ať je to bitva ve vašich myslích, bitva o vás samé a nikoli střet na bodáky z ocele. Jsme jen žoldáci, kteří se narodili do jedné skutečné války, jež dosud byla na tisíce let odložena. Bruste ostří svých jazyků a dlát, jimiž vytesáte sochy sebe sama. Jednoho dne se to ve vás semele a význam ztratí vše, co jste se dosud naučili a co jste poznali. Náhle budete čistým listem papíru, na který začnete psát své dějiny, jež ještě nikdo nikdy nepoznal pravdivými. Až tento den přijde, dostanete poslední šanci a pak už bude záležet opravdu jen na vás, jestli selžete a zradíte sami sebe. Jestli pak ještě někdy něco bude, či už nikdy nebude nic. Mám-li odpovědět za sebe, chtěl bych být tou bílou figurou na šachovnici, však je to velice těžké a myslím, že pro každého. Však o to zde, myslím, právě jde. Lehké to být nesmí.