V zrcadle, proti šesti vykuchaným pstruhům s vypoulenýma očima,
se s tupým cinknutím rozdrnčel budík a utrh mi ucho.
Ti pstruzi na zdi, zátiší s podzimem.
Probuď se! Zašeptal náhodný kolemjdoucí v hypermarketu
do mého druhého ucha
a klobouk - pod kterým skrýval oči - byl beztvářným pláštěm
moci.

Hodil jsem po něm plechovkou pohledu,
on strnul a zkameněl.

Osychal jsem, po vytrvalém sprchávání z keřů.
Proklekal se po ztvrdlých kolenou až na zápraží
a čvachtnul do sledu kaluží. Kvůli úplňku. Tak: CÁÁÁK!
Z růže za plotem vylít slavík a zadrnčel do okvětních lístků mojí
duše.

Byl živý a čerstvý!

Učinil mě vítězem na svém Parnasu a promiloval se
všemi těmi obrazy
až do úplnýho zoufaství.
Než na mém prahu zaklepal anděl, styděl se vejít
a já – hurónský – hned mu vylít naproti,
peří upatlal obětím,
cpal kapsy zeleným listím a ke rtům
stoličnou.

Na skříni vyšňořené babiččiným malováním ptáci,
motýli a uschlé květiny doutnající roztržitým podzimem.
Krajkový závoj mlh a čas.
Panoptikum představ násilně vyrvaných tiché existenci.
Oživených příšer nedohlédnutí v soukolí s laskavými
slovy.

Oschnul jsem a zase hned se namočil.
Všechnu možnou chamraď, krámy, vzýval jsem jak bohy
a padnul jim k nohám.
Než se z velikého lopuchového listu vysoukal červ, tlustý,
leda pro kukačky, na novej
ciferník.