Už bylo tolik vobrozenců,
oupěnlivejch slov a zvostalejch kostí,
už bylo tolik promarněný zvosvícenosti.

Už fantazie nedohrála poslední čardáš -
v úsvitu - s příkořím archetypů v nás.
Už tolik zbabělostí
se chytlo za vocas.

Už tolik jsme si byli lidmi,
bohy i zlosyny.
Už tolikrát jsme se shlídli
se svými zločiny.

Chceme-li vraždit pro svou víru,
ve které jsme se ocitli jak hluší …
Je třeba s laufem do revíru,
či postačí i jen terč s kuší? 

Vždyť bylo tolik vobrozenců,
až jeden hřbet si lámal v kole.
Tolik už bylo dobrejch myslí
až nejdobřejší zbyly volem.

Tolik už bylo práv a ctností,
až slily se nám v debylu
a pějí chvály pro výsosti
a lety jejich motýlů.