Je to snad “tri góda tamů nazad,” co se u nás na vsi, v křupanově méně snad kocourkovském, než je samo peklo hlavních měst, rozhodli pojmenovat ulice. Myslel jsem kdysi, že porevoluční šaráda se změnami jmen ulic, už je dávno za námi. Že jedině snad tu a tam nějakou tu uličku přejmenujeme po nějaké celebritě a tím to všechno už skončí. Nemluvě už vůbec o tom, že výraz ”ulice” má dnes tolik významů …, jako třeba výraz “třída” a naši dávní předkové, ač vybrali městům hezká jména ulic a míst, stejně jsme je pořád přejmenovávali a co kdybychom náhodou někdy museli znova, to pak budeme přejmenovávat i ulice na vsích? V tu chvíli jsem však ještě netušil, že společenstvo starostů obecních natolik poměštělo, že na vsi jako ve městě si připadati chce a ulice tedy po svém pojmenovati. Oficiální argument byl jeden hlavní, pošťák vás snáze najde a vlastně i vaši známí, přátelé a zákazníci. Že mají vsi své pošťáky, kteří vědí i to, co neví nikdo, že rychlotransportní firmy používají k doručení zásilky i mobilní telefony a ptají se na cestu, že by člověk nikdy nenechal přátele a známé, natož probůh bohy zákazníky či dodavatele bez příslušné navigace zbytečně bloudit, a že něteré obce mají ulic jen několik, jaksi přetloukly argumenty řvounů, chvástalů a hlavně osob posedlých touhou vymyslet jméno své ulice a navěky se tak zvěčnit na ceduli na nějakém z rohů své domoviny. Byli mezi nimi i ti, co skutečně byli přesvědčeni o dobru věci a do pojmenovávání se pak už příliš nehrnuli. Jenomže doba se od devadesátých let už jaksi změnila. Kvůli jedněm neprošel například Fučík, Lenin, či Marx, byť by chtěli a teď už dokonce zase i veřejně, kvůli jiným Masaryk a Eduard Beneš, kvůli daším třeba Milada Horáková a J.V.Jirsík, byť k sobě vůbec nepatří, kvůli dalším Karel IV., kvůli jiným místní slavný rodák (ještě že nezkoušeli Havla, Klause, Zemana a nebo třeba Paroubka, neřkuli Rátha s Mackem, to by se totiž zastupitelé asi už servali), až se usoudilo, že jména ulic musí být pěkná, čistá, nepolitická, korektní, neosobnostní, neosobní, prostě neutrální. Jako je Rakousko. Prošla tedy ulice Květinová, Růžová, Šumavská, Sadová, Zahradní, když se někde někdo kdysi tragicky zabil, byl jako nenázorový a nepolitický subjekt opět využit - tak třeba vznikla ulice K pilotovi. A objevila se i ulice U sila. Po velmi krátké době jsem si všiml, že ulice Růžová, Květinová, nebo třeba Slunečná, jsou pomalu ve všech okolních obcích. Ať jste jeli kam jste jeli, vždycky jste narazili na Neználkův Kvítečkov. Chvílema už jsem myslel, jestli už náhodou nejsem na tom zlém kapitalistickém měsíci, kde si z pozemského Kvítečkova dělají srandu, nebo z Nosova samého - autora této socialistické a dětsky pohádkové propagandy. Připomnělo mi to i jednu mou spolužačku, která se při výměně manželství přejmenovala z Kvítkové na Kozlovou a my si z ní tropili žerty, že Kozel se konečně stane skutečným zahradníkem, a že bylo co zalévat. (Dnes je bez kozla a šikovnou docentkou sociologie.) Jenomže a právě, lidé zase až takoví Neználkové nejsou a už od začátku se našli mnozí rejpalové, šibalové, škarohlídi a vůbec lumpové a ignoranti a negativisti (všimněte si, že opět plujeme ke skvělým, pozitivním a optimistickým zítřkům a jakákoli negace je považována za nechutný oportunismus), kteří položili celkem prostou otázku: “Kolik času, energie a peněz bude každého obyvatele těchto NOVÝCH ulic (ať už ve smyslu OBČAN, či FIRMA) stát změna všech dokladů, dokumentů a registrací? O propagačních materiálech firem a obcí nemluvě.” Ano, něco to stát bude, ale uvědomte si, jaké vás čeká pohodlí, jak hezky bude znít třeba Planá - Květinová 16, namísto Planá 16, jak hezky snadno nás každý najde … a zase dokola a dokola … jako flašinet … A vůbec, na všechny změny v dokladech máte 2 roky, to je času dost. Teda - mně osobně to příliš nezneklidnilo, syna jsem si na magistrátu ke svému jménu zapisoval až když mu bylo 6 let, do té doby jsem se domníval, že to probíhá automaticky a bez potřeby mého vstupu na úřad, dceru tam ještě zapsanou nemám a hodlám to udělat jedním tahem, až se nám snad v květnu narodí syn druhý, dvakrát tam nepůjdu. Je ale pravdou, že v té době, kdy se v křupanovech, jakým je i ten můj, ulice pojmenovávaly, někdo na tom skutečně vydělal, byť valný smysl to celé vůbec nemělo. Koneckonců uznejte sami, nyní bydlím v ulici Dělnické a věřte, že mnozí se nad tím názvem pozastavili se slovy “to už se snad ani nesmí používat, to už snad ani není.” Kde a jak přišli na to, že dělníci už nejsou a to slovo je zakázané, když sami byli dělnického původu - jak se dříve říkalo, jsem skutečně nedokázal pochopit a slovo Dělnická mi vadí určitě méně, než třeba Gottova. Jak říkám, mnohé subjekty na těchto změnách skutečně vydělaly, v první lajně byly firmy, co vyrábí ty plechové cedule, úředníci, kteří si tak zajistili práci a úředníci, kterým tak jiní úředníci zajistili práci. Pošty a banky, vydavatelé kolků nejsvrchovanějších a nakonec úřady samé ve svých rozpočtech, konče státem velkomožným. Trochu jsem z toho všeho i vycítil, že ekonomika se dá za každou cenu malilino pošťouchávat i mnoha zcela marnivými způsoby. Na závěr tohoto příspěvku jsem si však nechal bombónek, abych vaši představivost vyprovokoval. Dovedete si vůbec představit, co se v obcích, na obecních úřadech, muselo dít, když zastupitelé určovali, kde jedna ulice vlastně končí a jiná začíná a co ještě ulicí je a co už není? Věřte mi - nedovedete - pokud jste to nezažili. Zjistili byste, že i strouha, kterou je nebezpečné byť jen chodit a kterou si kdosi svévolně překopal výkopem, aby ji mohl užívat jako svůj soukromý pozemek, je vlastně ulicí a jmenuje se “Hluboká,” že i blátivá stezka k hnojišti, silu, či stohu, je vlastně ulicí a může se jmenovat třeba Lesní a nebo Městská, a že ulice U kostela v některé obci ke kostelu vůbec nevede, jelikož tam žádný není, jedině kaplička. Vítejte tedy v České republice, milí měsíčané a pozdravujte tam u vás toho pašáka Batmana.