Prostě nemáš čas, nemáš tolik času, aby vůbec mohl tvůj byť jakýkoli vzdor vůči naprosto nesmyslné neúprosnosti, diktované vlastně námi samými, aspoň na chvíli proniknout skulinou harampádí, jako snad světlo hustým křovím. A vždycky jen na chvíli, jako by ti někdo na chviličku, na zlomek pozemského času, poodhrnul jakýsi KOUSÍNEK opony a zase hned ucuk´.
Zeptal jsem se “velitele cizinecké policie, šéfa českých létajících agentů - uvedli v lidovkách (zajímavé je, jak masmediálníci rádi používají výraz ŠÉF), pana Milana Kocíka” v jeho takzvané ZPOVĚDI.
Dnes jsem se rozhodl udělat něco, co už jsem delší dobu plánoval a v podstatě jsem čekal na vhodný okamžik. Jeden z mých nejlepších kamarádů začal psát. Že začne psát, jsem tušil už dávno, svůj krátký text, který dnes na blog umístím, napsal před devíti měsíci. V tu dobu jsme se stěhovali a maloval jsem s přáteli nový byt. Už po tolikáté jsme se stěhovali a nyní doufali a doufáme stále, že ZDE, kde nyní jsme, už nějakou dobu snad vydržíme. On maloval slunečnici a nechal se inspirovat jednou krátkou básničkou, kterou jsem napsal krátce předtím, než se mně a mojí partnerce narodila dcera. Ta básnička se jmenuje Viktorie, byla tenkrát otištěna v Britských listech a je to možná víc citát než básnička. A myslím, že on ji trefil. Jak tu Viktorii, tak tu Slunečnici. » Celý článek
No, jestli si někdo myslí, že ne, do měsíce zjistí, že masivní předvánoční kampaň přinese sakra hodně infarktů. Dětskou TV reklamou zešílená pacholata se budou vztekat před každým hračkářstvím až do nepříčetnosti, pak prožijí trauma z čerta a koš plnej banánů a nakonec ten Ježich. A zlatý prasátko, budeš-li se, milé batole, postit.
![[Zpátky do Zvědavce]](http://www.zvedavec.org/images/logo_50_pixelu_50kryti.png){kind=tracking}