17. listopadu 1989 vyšel český národ do ulic co jednotřídka mateřské školy světa. Rozývená, snad utržená ze řetězu a nádherně, sladce nevědomá a naivní stvoření. K pocitu naprosté svobody stála na přechodu učitelka a plácačkou ukázala směr. Když jsem se ohlédl, měla na sobě uniformu a přes ni přetaženou růžovou halenu. Rozdávala lízátka, tleskala rukama a nutila zpívat i ty, kteří neměli žádný hlas. Byl to snad kotel fotbalového stadiónu namísto života, který měl přijít? Když z tolika hrdel se neslo arénou: „Soudce je píča. Hoďte na něj síť.“
(útržek)
„No jistě a ve všem ti dokonce vyhoví jeden úředník, rovnou vědí, kolik ti přiznat na sociálních dávkách, neobejdeš-li se bez nich a například vyřeší mateřskou tvé ženy. Úředníci jsou slušní, usměvaví a ochotní, rádi poradí a pokud se v přiznání spleteš o drobné, je to tolerováno.“ Tomášovi se zdálo, že poslouchá jakousi fikci. Proboha, vždyť je to jen přes kopec, pouhých 60 kilometrů od hranic, copak si čeští „inženýři úřednictva“ nevšimli něčeho tak do očí bijícího, když opravdu stačí „jen překročit hranice?“
útržek
Velmi mě zaujala DISKUSE čtenářů časopisu abc. Asi si řeknete, že jsem se úplně zbláznil, ale představte si, jaká cílová skupina asi tak časopis abc, známé “ábíčko,” čte? Kolik je těm čtenářům asi let? Zanořte se se mnou, jestli chcete, do vzpomínek na “svůj dětský svět.”
… aneb NĚCO ZE ŠUPLÍKU.
V České republice jste bez mobilního telefonu odepsaným člověkem. Nedostanete práci ve smyslu “zakázka,” často ani práci ve smyslu “zaměstnání.” Dosáhnete statutu hlubokého opovržení a zařazení mezi jakési prehistorické příšery. Prostě nejste IN a vlastně pomalu ani člověkem.
![[Zpátky do Zvědavce]](http://www.zvedavec.org/images/logo_50_pixelu_50kryti.png){kind=tracking}