Út
11
Kam, jenom kam se ženou
sny bláznivé, jež realitu taví
jak cínové vojsko v plecháči?
Kam, jenom kam se roztékají
mladí, vášniví a hraví,
těhotných válek břicháči?
Kam, jenom kam copy dívek,
touživých jak věrná slova,
co se k ránu omelou a spí?
Kam jenom ruce od olova
z direktů něžných násilí?
Kam, jenom kam prsty chtivé
oblečené v hedvábí?
Jak bílé světlo luny snivé,
zuřící z indigové tmy?
Kam odlivy z břehů ráje,
přelité na opačný břeh?
Jak chladná hmota, vlahý zběh?
Kam, jenom kam slova hraná,
odříkaná jak otčenáš?
Kam slova díků? Odcházím, není zač!
Kometářů: 2
RSS soubor komentářů pro tento příspěvek. TrackBack URI
Vložit komentář
12.7.06 v 22:10
….i Pink Floyd odchazeji.
13.7.06 v 7:37
Vím. Tyhle věci se prostě dějí symbolicky. Vždy najednou. Včera mi jeden člověk řekl:
“A kdo to byl, ten Barrett?” Řekl jsem mu: “Frontman Floydů, mozek a srdce, dost to pak
přehnal s LSD a kdoví s čím ještě, ale za něj vznikly zásadní a kultovní věci. Pak onemocněl
a stáhl se do ústraní a s muzikou úplně skončil.” “Nepleteš si to s Gilmourem?”
“Ne, Gilmour ho dobře nahradil.” Zakroutil hlavou a opravdu vůbec nevím, jestli ve smyslu
- teda - to je svět - nebo ve smyslu - co to kecá. Média Barretta pohřbila ještě
za jeho života. Tak alespoň symbolické rozloučení.