<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><!-- generator="wordpress/2.3.3" -->
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	>
<channel>
	<title>Comments on: ZAKÁZANÁ ZEMĚ</title>
	<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/</link>
	<description>Blogy nejen čtenářů Zvědavce</description>
	<pubDate>Sat, 06 Sep 2008 05:09:37 +0000</pubDate>
	<generator>http://wordpress.org/?v=2.3.3</generator>
		<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-361</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Sat, 01 Jul 2006 20:01:51 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-361</guid>
		<description>Hrozně moc předem děkuju. Hezky víkend.

Petr Pojar</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Hrozně moc předem děkuju. Hezky víkend.</p>
<p>Petr Pojar</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: aja</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-348</link>
		<dc:creator>aja</dc:creator>
		<pubDate>Sat, 01 Jul 2006 13:45:56 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-348</guid>
		<description>Zdravim, Petre, ozvu se vam na e-mail adresu.
Hezky vikend.  Aja</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Zdravim, Petre, ozvu se vam na e-mail adresu.<br />
Hezky vikend.  Aja</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-341</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Sat, 01 Jul 2006 08:19:26 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-341</guid>
		<description>Jo jo. To ona určitě vychová. Mohla by pejskaře školit od rána do večera,
byť nikdy nestudovala žádnou literaturu na toto téma a nikdy nenavštívila cvičák.

Můžu se zeptat, jestli to není tajemství, kam jste emigrovala a v kterém roce? 
A jestli jste někdy neuvažovala o návratu? A jak to vlastně tam bylo a jak se Vám daří.
A vůbec něco víc o emigraci.
Víte, když jsme před čtyřmi lety dokončili české KDO JE DO na CD-ROM, já jsem dělal
veškerou grafiku a kolega aplikaci programoval - fungovalo to na Webu a na CD a systém
byl provázaný včetně redakčního), zjistili jsme, že tady vůbec není zájem.
Tenkrát jsme našli cílovou skupinu. Obchůdky emigrantů v zahraničí.
Šla tam převážná část toho, co se nám tenkrát podařilo prodat (agentura
KDO JE KDO nám v podstatě podtrhla židli, měli srach, že multimediální
produkt zničí JEJICH knihu a nám zůstal v rukou mnoha tisícový náklad CD a řešili jsme,
co s ním, PŮVODNĚ SE TO DO KNIHY MĚLO PŘIKLÁDAT). A tenkrát jsem zjistil, že emigranti 
mají mnohem větší zájem o věci odsud, o věci původní a nové. A tenkrát mě napadla taková věc a ani
nevím, kdy to dokončím. Chtěl bych toho napsat víc obzvláště pro emigranty a o nich.
Ta povídka DOŽIVOTÍ už tam začíná směřovat. Nevím proč, ale cítím, že mám
k emigrantům blízko, sám si tak někdy připadám ve své zemi. Je to sice asi víc 
jen takové životní období, ale ... Žil jsem v obci, kde starostu dělal bývalý emigrant, 
výborný bývalý potapěč a sami lidé si ho tenkrát zvolili, oslovili a přesvědčili,
byla to svým způsobem česká rarita. Prostě mě to téma zajímá.
Velice. Kdybyste mi o emigraci prosím chtěla napsat, i třeba o jiných
lidech ... prostě se chci pokusit sebrat nějaké příběhy, nechci si jen vymýšlet
a vycházet jen z pocitů, přikládám svůj e-mail. (studio@dmm.cz)
Nakonec z toho udělám z části fikci, z části popustím uzdu fantasii,
ale chci podchytit toto téma. Koneckonců, naše země se ke svým emigrantům
zachovala macešsky - asi se jich báli a hlavně, toho majetku ... co by museli
vrátit. A paradoxně dnes funguje emigrace zase. Samozřejmě, že gastarbeiter
a emigrant jsou pojmy odlišné, však odsud utíkají mnozí mladí a má to víc
rysy emigrace, než hledání práce v zahraničí. Snažím se tomu přijít
na kloub.
Když ne, nic se neděje. Mějte se hezky a hodně pohody a zdraví.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Jo jo. To ona určitě vychová. Mohla by pejskaře školit od rána do večera,<br />
byť nikdy nestudovala žádnou literaturu na toto téma a nikdy nenavštívila cvičák.</p>
<p>Můžu se zeptat, jestli to není tajemství, kam jste emigrovala a v kterém roce?<br />
A jestli jste někdy neuvažovala o návratu? A jak to vlastně tam bylo a jak se Vám daří.<br />
A vůbec něco víc o emigraci.<br />
Víte, když jsme před čtyřmi lety dokončili české KDO JE DO na CD-ROM, já jsem dělal<br />
veškerou grafiku a kolega aplikaci programoval - fungovalo to na Webu a na CD a systém<br />
byl provázaný včetně redakčního), zjistili jsme, že tady vůbec není zájem.<br />
Tenkrát jsme našli cílovou skupinu. Obchůdky emigrantů v zahraničí.<br />
Šla tam převážná část toho, co se nám tenkrát podařilo prodat (agentura<br />
KDO JE KDO nám v podstatě podtrhla židli, měli srach, že multimediální<br />
produkt zničí JEJICH knihu a nám zůstal v rukou mnoha tisícový náklad CD a řešili jsme,<br />
co s ním, PŮVODNĚ SE TO DO KNIHY MĚLO PŘIKLÁDAT). A tenkrát jsem zjistil, že emigranti<br />
mají mnohem větší zájem o věci odsud, o věci původní a nové. A tenkrát mě napadla taková věc a ani<br />
nevím, kdy to dokončím. Chtěl bych toho napsat víc obzvláště pro emigranty a o nich.<br />
Ta povídka DOŽIVOTÍ už tam začíná směřovat. Nevím proč, ale cítím, že mám<br />
k emigrantům blízko, sám si tak někdy připadám ve své zemi. Je to sice asi víc<br />
jen takové životní období, ale &#8230; Žil jsem v obci, kde starostu dělal bývalý emigrant,<br />
výborný bývalý potapěč a sami lidé si ho tenkrát zvolili, oslovili a přesvědčili,<br />
byla to svým způsobem česká rarita. Prostě mě to téma zajímá.<br />
Velice. Kdybyste mi o emigraci prosím chtěla napsat, i třeba o jiných<br />
lidech &#8230; prostě se chci pokusit sebrat nějaké příběhy, nechci si jen vymýšlet<br />
a vycházet jen z pocitů, přikládám svůj e-mail. (studio@dmm.cz)<br />
Nakonec z toho udělám z části fikci, z části popustím uzdu fantasii,<br />
ale chci podchytit toto téma. Koneckonců, naše země se ke svým emigrantům<br />
zachovala macešsky - asi se jich báli a hlavně, toho majetku &#8230; co by museli<br />
vrátit. A paradoxně dnes funguje emigrace zase. Samozřejmě, že gastarbeiter<br />
a emigrant jsou pojmy odlišné, však odsud utíkají mnozí mladí a má to víc<br />
rysy emigrace, než hledání práce v zahraničí. Snažím se tomu přijít<br />
na kloub.<br />
Když ne, nic se neděje. Mějte se hezky a hodně pohody a zdraví.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: aja</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-337</link>
		<dc:creator>aja</dc:creator>
		<pubDate>Fri, 30 Jun 2006 12:21:58 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-337</guid>
		<description>Krasne jste je vymaloval, ne mnoho slov, ale vystiznych, tech spravnych, clovek hned Chody pred sebou vidi.
Co ja? Nicim zvlastni, takova obyc a obyc zivot.
Narodila jsem se v kraji Rabase a "jeho cervene pudy" a chmelnic a pivovaru, v kraji pusobeni Zikmunda Wintra a jeho Nezbednych bakalaru, v kraji historicky bohatem (a ktery v ceske kotline neni?) a ani jinak, pravdepodobne, nepatricim mezi ty nejchudsi.
Vetsinu zivota, az do emigrace, jsem prozila v Praze, kterou miluju a prestoze jsem relativne dost pocestovala, porad ji povazuju za nejkrasnejsi mesto. I v dobe bolsevickeho temna mi byla schopna dat dusevni potravu -divadla, hudba, vystavy..a to se nezapomina.
Pak mam rada (moc), Moravu. Z te jizni pochazeji rodice meho muze a tak, jak jsou typicti Chodove tim svym, tak jsou necim "svy" moravaci, takove otevrene, siroke a zemite moudre duse (do jake miry na tom ma zasluhu vino, tezko rict :-)
Pozdravte babicku a dovezte ji v poradku psa, at z nej vychova spravneho, chodskeho.   Aja</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Krasne jste je vymaloval, ne mnoho slov, ale vystiznych, tech spravnych, clovek hned Chody pred sebou vidi.<br />
Co ja? Nicim zvlastni, takova obyc a obyc zivot.<br />
Narodila jsem se v kraji Rabase a &#8220;jeho cervene pudy&#8221; a chmelnic a pivovaru, v kraji pusobeni Zikmunda Wintra a jeho Nezbednych bakalaru, v kraji historicky bohatem (a ktery v ceske kotline neni?) a ani jinak, pravdepodobne, nepatricim mezi ty nejchudsi.<br />
Vetsinu zivota, az do emigrace, jsem prozila v Praze, kterou miluju a prestoze jsem relativne dost pocestovala, porad ji povazuju za nejkrasnejsi mesto. I v dobe bolsevickeho temna mi byla schopna dat dusevni potravu -divadla, hudba, vystavy..a to se nezapomina.<br />
Pak mam rada (moc), Moravu. Z te jizni pochazeji rodice meho muze a tak, jak jsou typicti Chodove tim svym, tak jsou necim &#8220;svy&#8221; moravaci, takove otevrene, siroke a zemite moudre duse (do jake miry na tom ma zasluhu vino, tezko rict <img src='http://blog.zvedavec.org/wp-includes/images/smilies/icon_smile.gif' alt=':-)' class='wp-smiley' /><br />
Pozdravte babicku a dovezte ji v poradku psa, at z nej vychova spravneho, chodskeho.   Aja</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-323</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Thu, 29 Jun 2006 23:48:09 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-323</guid>
		<description>Ale teď prosím víc vy něco o sobě.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Ale teď prosím víc vy něco o sobě.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-322</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Thu, 29 Jun 2006 23:02:20 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-322</guid>
		<description>Chodové jsou obecně magoři, psychopati, buřiči, nezačlenitelní.
Nejen od Koziny, už odjakživa. Odvždy. Koneckonců, bránili
hranice a řezali pouhými sekerami germány do hlav. Chovali služební
psy už v dobách, kdy se málokde ještě na našem území vůbec vědělo,
co to je - služební pes. Tak je znám - Chody - a tak jsem je poznal už 
v dětství. Navíc, z dědovy strany tam jsou říznutí Poláci, lokajové a vůbec 
služebnictvo, dovezené Černíny z Polska na zámky v Chocomyšli a Chudenicích a myslím,
že jich tam měli Černínové(ni) ještě víc. A do toho nostalgické,
impresionistické - Březinovské a Sovovské jihočeské matky (mám ještě jednoho kamaráda, 
se kterým jsem se na jihu Čech potkal náhodou, přitažlivostí dvou podobných těles,
který má tu kombinaci úplně stejně), jihočeské matky říznuté s germány.
Zvláštní směsice, v každém případě zralá na schizofrenii.
Chodové žijící kolem jezírka, kde napsal Kvapil libreto k Dvořákově Rusalce, kde jsem 
tři roky za sebou ve své pokročilé pubertě v lesích vyžinoval se svou babičkou (moje babička 
celý život) a ty mlhy jsou tam k ránu, kolem páté, když začínáte práci v lese, 
opravdu rusalkovské, jinde prostě nemohlo libreto k Rusalce vzniknout. A kus výš, jen 2 kilometry 
dál od tohoto jezírka, vybudovaného kdysi Černíny jako koupaliště pro šlechtu a dnes již 
dávno zasypaného tlejícím listím, je Bolfánek, nejznámější chodská strážní věž, s výhledem 
na celý kraj, na celý Český les a kousek Šumavy. Za komunistů tam nekonečné kolony ruských 
tanků projížděly vesnicemi a dělaly ze silnic řešeta, byl jsem ještě dítě a pomalu každou druhou 
noc se tam ty tanky přesunovaly a pomalu každou druhou noc se tím otřásal dům a nemohli jsme spát. 
A dole se chlapi bavili o politice a nadávali na ty ruský svině a ožrali se a vybíhali před dům 
a řvali na ně a bylo jim úplně jedno, že je někdo může sejmout, ale řvali na ně, protože to byli chodové.
Ano, máte pravdu, Chodsko je strašlivě hrdý kraj, ale i strašlivě tvrdý, i přírodními podmínkami
a strašlivě chudý, snad nejchudší v zemi. A dodnes. Kdo myslíte, že kdy většinou pracoval 
v plzeňských černouhelných dolech, mnoho chodů, aby měli práci a mohli vůbec za co postavit dům. 
A všichni vždycky strašlivě chlastali a dovedli u toho i celé hodiny mlčet
a pak se servali jako psi, rozbili si držky a druhý den byli zase nejlepšími přátely.
To chodové byli ti z posledních, kdo ještě neopouštěl státní hranice na začátku druhé
světové války, kdy Hitler zabíral naše pohraničí, to na Chodsku se ještě střílelo, 
když už nikde. To na Chodsku se na začátku okupace Němci báli a příliš si tam nedovolili.
Chodové jsou skutečně nejen moji předci, ale byť těch skalních možná a zřejmě nikdy v životě nedosáhnu, 
však jsou i mými geneticky danými vzory. Moje babička mi vyprávěla, že v noci, když je na chalupě sama a stýská 
se jí, vždy vezme kravský zvon a rozezní jej ve své ruce na celou krajinu a rozštěká tak
všechny psy v okolí. Dělala to tak dlouho, až si je všechny naučila a oni pak reagovali na
její zvonění vždy stejně, naučeně, na dálku, byť i velmi daleko od jejího domu.
To jsou Chodové a opravdu jsou hrdí. Chodsko je opravdu zvláštní kraj a bylo i jistou dobu mého
dospívání těžké smířit se s tím, že jsem vlastně tamodsud víc, než odkudkoli odjinud.
Čistě náhodou mi v úterý ráno moje chodská babička volala, že jí umřel pes. Ještě ten den jsem sehnal jiného,
teď čekám, až mi ho sem dnes v noci bratr doveze ze Zvolena a v sobotu s ním jedeme za ní. Se štěnětem německého
ovčáka, fenkou. Chovala je celý život a ve svých za pár let již osmdesáti teď bude mít motivaci
pro další jeden psí život. A určitě ho ona sama dožije, už jen kvůli tomu psovi.
A to jsou Chodové. Víc je už asi popsat neumím.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Chodové jsou obecně magoři, psychopati, buřiči, nezačlenitelní.<br />
Nejen od Koziny, už odjakživa. Odvždy. Koneckonců, bránili<br />
hranice a řezali pouhými sekerami germány do hlav. Chovali služební<br />
psy už v dobách, kdy se málokde ještě na našem území vůbec vědělo,<br />
co to je - služební pes. Tak je znám - Chody - a tak jsem je poznal už<br />
v dětství. Navíc, z dědovy strany tam jsou říznutí Poláci, lokajové a vůbec<br />
služebnictvo, dovezené Černíny z Polska na zámky v Chocomyšli a Chudenicích a myslím,<br />
že jich tam měli Černínové(ni) ještě víc. A do toho nostalgické,<br />
impresionistické - Březinovské a Sovovské jihočeské matky (mám ještě jednoho kamaráda,<br />
se kterým jsem se na jihu Čech potkal náhodou, přitažlivostí dvou podobných těles,<br />
který má tu kombinaci úplně stejně), jihočeské matky říznuté s germány.<br />
Zvláštní směsice, v každém případě zralá na schizofrenii.<br />
Chodové žijící kolem jezírka, kde napsal Kvapil libreto k Dvořákově Rusalce, kde jsem<br />
tři roky za sebou ve své pokročilé pubertě v lesích vyžinoval se svou babičkou (moje babička<br />
celý život) a ty mlhy jsou tam k ránu, kolem páté, když začínáte práci v lese,<br />
opravdu rusalkovské, jinde prostě nemohlo libreto k Rusalce vzniknout. A kus výš, jen 2 kilometry<br />
dál od tohoto jezírka, vybudovaného kdysi Černíny jako koupaliště pro šlechtu a dnes již<br />
dávno zasypaného tlejícím listím, je Bolfánek, nejznámější chodská strážní věž, s výhledem<br />
na celý kraj, na celý Český les a kousek Šumavy. Za komunistů tam nekonečné kolony ruských<br />
tanků projížděly vesnicemi a dělaly ze silnic řešeta, byl jsem ještě dítě a pomalu každou druhou<br />
noc se tam ty tanky přesunovaly a pomalu každou druhou noc se tím otřásal dům a nemohli jsme spát.<br />
A dole se chlapi bavili o politice a nadávali na ty ruský svině a ožrali se a vybíhali před dům<br />
a řvali na ně a bylo jim úplně jedno, že je někdo může sejmout, ale řvali na ně, protože to byli chodové.<br />
Ano, máte pravdu, Chodsko je strašlivě hrdý kraj, ale i strašlivě tvrdý, i přírodními podmínkami<br />
a strašlivě chudý, snad nejchudší v zemi. A dodnes. Kdo myslíte, že kdy většinou pracoval<br />
v plzeňských černouhelných dolech, mnoho chodů, aby měli práci a mohli vůbec za co postavit dům.<br />
A všichni vždycky strašlivě chlastali a dovedli u toho i celé hodiny mlčet<br />
a pak se servali jako psi, rozbili si držky a druhý den byli zase nejlepšími přátely.<br />
To chodové byli ti z posledních, kdo ještě neopouštěl státní hranice na začátku druhé<br />
světové války, kdy Hitler zabíral naše pohraničí, to na Chodsku se ještě střílelo,<br />
když už nikde. To na Chodsku se na začátku okupace Němci báli a příliš si tam nedovolili.<br />
Chodové jsou skutečně nejen moji předci, ale byť těch skalních možná a zřejmě nikdy v životě nedosáhnu,<br />
však jsou i mými geneticky danými vzory. Moje babička mi vyprávěla, že v noci, když je na chalupě sama a stýská<br />
se jí, vždy vezme kravský zvon a rozezní jej ve své ruce na celou krajinu a rozštěká tak<br />
všechny psy v okolí. Dělala to tak dlouho, až si je všechny naučila a oni pak reagovali na<br />
její zvonění vždy stejně, naučeně, na dálku, byť i velmi daleko od jejího domu.<br />
To jsou Chodové a opravdu jsou hrdí. Chodsko je opravdu zvláštní kraj a bylo i jistou dobu mého<br />
dospívání těžké smířit se s tím, že jsem vlastně tamodsud víc, než odkudkoli odjinud.<br />
Čistě náhodou mi v úterý ráno moje chodská babička volala, že jí umřel pes. Ještě ten den jsem sehnal jiného,<br />
teď čekám, až mi ho sem dnes v noci bratr doveze ze Zvolena a v sobotu s ním jedeme za ní. Se štěnětem německého<br />
ovčáka, fenkou. Chovala je celý život a ve svých za pár let již osmdesáti teď bude mít motivaci<br />
pro další jeden psí život. A určitě ho ona sama dožije, už jen kvůli tomu psovi.<br />
A to jsou Chodové. Víc je už asi popsat neumím.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: aja</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-317</link>
		<dc:creator>aja</dc:creator>
		<pubDate>Thu, 29 Jun 2006 14:28:23 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-317</guid>
		<description>..hmmm, tak z Chodska. K tomuhle kraji mam zvlastni vztah, tedy hlavne k lidem, vzdycky, a to i za komunistu, mne prisli nejak jini, hrdi, nezavisli. Nevim, jestli k tomu prispela jejich historicka role, nebo z ni vyplyvajici jista privilegia, vcetne osobnich svobod, ale, kdyz to reknu hodne zjednodusene a frazovite..Chod, to zni hrde :-)
Kdysi jsem hrozne rada do Domazlic, Klenci a Kubovy Hute.
Vic se vidite v poezii, ale dava vam zabrat. No jo, to tak ale pri tvoreni chodi, ne? Nastesti nejste nicim nucen byt jen s prozou, nebo jen s poezii, obcas se da "utect" od jedne k druhe.
Tak at vam "to pise".  Aja</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>..hmmm, tak z Chodska. K tomuhle kraji mam zvlastni vztah, tedy hlavne k lidem, vzdycky, a to i za komunistu, mne prisli nejak jini, hrdi, nezavisli. Nevim, jestli k tomu prispela jejich historicka role, nebo z ni vyplyvajici jista privilegia, vcetne osobnich svobod, ale, kdyz to reknu hodne zjednodusene a frazovite..Chod, to zni hrde <img src='http://blog.zvedavec.org/wp-includes/images/smilies/icon_smile.gif' alt=':-)' class='wp-smiley' /><br />
Kdysi jsem hrozne rada do Domazlic, Klenci a Kubovy Hute.<br />
Vic se vidite v poezii, ale dava vam zabrat. No jo, to tak ale pri tvoreni chodi, ne? Nastesti nejste nicim nucen byt jen s prozou, nebo jen s poezii, obcas se da &#8220;utect&#8221; od jedne k druhe.<br />
Tak at vam &#8220;to pise&#8221;.  Aja</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-300</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Wed, 28 Jun 2006 20:36:03 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-300</guid>
		<description>Jsem na poesii strašně "nasranej," že mě svým způsobem dovedla do pekel,
ale i k bohu. fakt ji za to někdy nenávidím, jsou chvíle, kdy bych se chtěl stát
naprostým tupcem a v klidu si dožít v blázinci naprosté ignorace.
K próze jsem došel logicky, je snadnější cestou, jak říct, že to člověk opravdu
myslí vážně. Jinak ale opravdu víc miluji poezii, stejně tak jako nenávidím.
Víte, nejsilnější geny, které se u mne projevily, pocházejí z Chodska.
Velcí psi, sekera a kopce s chráněnci starých stromů, strážní věže
a skály a nostalgie a dodnes nejchudší kraj. Když potkám velkého čokla, 
byť by byl vzteklý, nekousne. Olízne a jde si svou cestou. Když mojí babičce 
odtamtud umřel předposlední pes, fena německého ovčáka, přišla k ní,
olízla jí ruku a šla si lehnout na hnůj na konec zahrady, na smetiště
toho domun a tam umřela. A hlubší životní moudrost, než mi moje babička
sdělila ze zkušenosti, už zřejmě nepoznám, ani nevymyslím. Než ty o životě. 
A proto chci žít. A psát o něm a o chybách lidí a vášních.

Ale s tím Londonem "Tulák po hvězdách" jste mě opravdu dostala, četl jsem to 
tak mnohokrát. Svého času i dvakrát za sebou, celkem asi pětkrát
a už si z toho zase nic nepamatuju, protože to chci znát nazpaměť.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Jsem na poesii strašně &#8220;nasranej,&#8221; že mě svým způsobem dovedla do pekel,<br />
ale i k bohu. fakt ji za to někdy nenávidím, jsou chvíle, kdy bych se chtěl stát<br />
naprostým tupcem a v klidu si dožít v blázinci naprosté ignorace.<br />
K próze jsem došel logicky, je snadnější cestou, jak říct, že to člověk opravdu<br />
myslí vážně. Jinak ale opravdu víc miluji poezii, stejně tak jako nenávidím.<br />
Víte, nejsilnější geny, které se u mne projevily, pocházejí z Chodska.<br />
Velcí psi, sekera a kopce s chráněnci starých stromů, strážní věže<br />
a skály a nostalgie a dodnes nejchudší kraj. Když potkám velkého čokla,<br />
byť by byl vzteklý, nekousne. Olízne a jde si svou cestou. Když mojí babičce<br />
odtamtud umřel předposlední pes, fena německého ovčáka, přišla k ní,<br />
olízla jí ruku a šla si lehnout na hnůj na konec zahrady, na smetiště<br />
toho domun a tam umřela. A hlubší životní moudrost, než mi moje babička<br />
sdělila ze zkušenosti, už zřejmě nepoznám, ani nevymyslím. Než ty o životě.<br />
A proto chci žít. A psát o něm a o chybách lidí a vášních.</p>
<p>Ale s tím Londonem &#8220;Tulák po hvězdách&#8221; jste mě opravdu dostala, četl jsem to<br />
tak mnohokrát. Svého času i dvakrát za sebou, celkem asi pětkrát<br />
a už si z toho zase nic nepamatuju, protože to chci znát nazpaměť.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: aja</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-295</link>
		<dc:creator>aja</dc:creator>
		<pubDate>Wed, 28 Jun 2006 15:17:08 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-295</guid>
		<description>Tak proto se mi cely styl zdal jiny, nez je u vas obvykle..opravdu osobni zazitek a tak i podany a "nasranost" z nej couha. Nedivim se, kdyby se bylo zadarilo, urcite by to byla zkusenost k nezaplaceni.
Cestovani s "cestovkama" je zkreslovani skutecneho zivota, ovsem pozvolna uz jine moznosti k cestam po svete nebudou a nakonec ani ty nebudou nejbezpecnejsi.
Takze, co jste procestoval, reknete si zaplatpanbuh a holt se z vas (nas) bude muset stat Londnuv Tulak po hvezdach.:-)
Kibuc by me take lakal, cely jeho system, ktery je prirovnavan k JZD, tedy pro zjednoduseni. A pak centrum vzniku trech nabozenstvi.Jenze se asi nedockame, na "mir pod olivami" to nevypada.
P.S. Moc se mi libi vase povidka Dozivoti, je tak husta myslenkama, ze by vydala na neco literalne obsahlejsiho.
Co mate radeji, Petre, prozu nebo poezii?
Zdravim Aja</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>Tak proto se mi cely styl zdal jiny, nez je u vas obvykle..opravdu osobni zazitek a tak i podany a &#8220;nasranost&#8221; z nej couha. Nedivim se, kdyby se bylo zadarilo, urcite by to byla zkusenost k nezaplaceni.<br />
Cestovani s &#8220;cestovkama&#8221; je zkreslovani skutecneho zivota, ovsem pozvolna uz jine moznosti k cestam po svete nebudou a nakonec ani ty nebudou nejbezpecnejsi.<br />
Takze, co jste procestoval, reknete si zaplatpanbuh a holt se z vas (nas) bude muset stat Londnuv Tulak po hvezdach.:-)<br />
Kibuc by me take lakal, cely jeho system, ktery je prirovnavan k JZD, tedy pro zjednoduseni. A pak centrum vzniku trech nabozenstvi.Jenze se asi nedockame, na &#8220;mir pod olivami&#8221; to nevypada.<br />
P.S. Moc se mi libi vase povidka Dozivoti, je tak husta myslenkama, ze by vydala na neco literalne obsahlejsiho.<br />
Co mate radeji, Petre, prozu nebo poezii?<br />
Zdravim Aja</p>
]]></content:encoded>
	</item>
	<item>
		<title>By: Petr Pojar</title>
		<link>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-294</link>
		<dc:creator>Petr Pojar</dc:creator>
		<pubDate>Wed, 28 Jun 2006 14:51:50 +0000</pubDate>
		<guid>http://blog.zvedavec.org/2006/06/zakazana-zeme/#comment-294</guid>
		<description>No a Maroko? Vrátil bych se tam znova jedině kvůli
Velkému a Malému Atlasu a zakouřit si pořádně hašiš
za pár korun. Tenkrát tam stál gram 30,-Kč
a byl úplně všude. V "Šošouenu" - píšu foneticky -
si dealeři vyměňovali pozice na rozích ulic a byli
na každém. Jedno jestli děti, nebo dospělí.
Obecně - snad každý Maročan buďto jen hvízdnul
a bylo a nebo rovnou strčil ruku do kapsy.
přitom byl haš v zemi samozřejmě zakázán,
ovšem asi tak stejně účinně, jako by u nás zakázali
PIVO. Něco podobného popisoval jeden můj kamarád,
co byl pár měsíců na ulici v Holandsku. 
Tam pro změnu prodávaly na ulicích naprosto veřejně 
kokain děti černochů z bývalých holandských kolonií. 
Přitom ty rodiny braly neskutečné sociální dávky.
A co se týká Maročanů - větší zvěř jsem v životě neviděl
a popravdě, ani větší chudobu, což spolu určitě
bude souviset. A slavná tradice Tuarégů umírá
s jednou lahví whisky. Za takovou láhev získáte ručně tkaný
koberec, na které žena pana obchodníka dře třeba i měsíc.</description>
		<content:encoded><![CDATA[<p>No a Maroko? Vrátil bych se tam znova jedině kvůli<br />
Velkému a Malému Atlasu a zakouřit si pořádně hašiš<br />
za pár korun. Tenkrát tam stál gram 30,-Kč<br />
a byl úplně všude. V &#8220;Šošouenu&#8221; - píšu foneticky -<br />
si dealeři vyměňovali pozice na rozích ulic a byli<br />
na každém. Jedno jestli děti, nebo dospělí.<br />
Obecně - snad každý Maročan buďto jen hvízdnul<br />
a bylo a nebo rovnou strčil ruku do kapsy.<br />
přitom byl haš v zemi samozřejmě zakázán,<br />
ovšem asi tak stejně účinně, jako by u nás zakázali<br />
PIVO. Něco podobného popisoval jeden můj kamarád,<br />
co byl pár měsíců na ulici v Holandsku.<br />
Tam pro změnu prodávaly na ulicích naprosto veřejně<br />
kokain děti černochů z bývalých holandských kolonií.<br />
Přitom ty rodiny braly neskutečné sociální dávky.<br />
A co se týká Maročanů - větší zvěř jsem v životě neviděl<br />
a popravdě, ani větší chudobu, což spolu určitě<br />
bude souviset. A slavná tradice Tuarégů umírá<br />
s jednou lahví whisky. Za takovou láhev získáte ručně tkaný<br />
koberec, na které žena pana obchodníka dře třeba i měsíc.</p>
]]></content:encoded>
	</item>
</channel>
</rss>
