Začátkem minulého století žil v NY člověk, který se jmenoval Charles Hoy Fort. Prohrabával se novinami, časopisy a sbíral zajímavosti ze všech oborů. Ve své knize „Kniha zatracenců“ se pokusil přeformulovat vědní obory a směry bádání na základě vlastní logiky. Před pár lety jsem u nás potkal člověka, který mi ho svou logikou hodně připomíná. Pokusím se neuměle nastínit některé jeho myšlenky a komentáře k situaci u nás po roce 1989.

Po roce 1989 u nás soupeřily o moc dvě skupiny. Východní a západní. Východní měla zájem o udržení kontroly nad děním a snahou zabránit vstupu do pozdějšího EU. Její taktika byla jednoduchá. Stát ožebračit. Proto sem byl poslán Kožený a podobní. Chudáka nikdo nechce. Bordeláře, který neví co je pořádek taky nikdo nechce. Proto byla schválena celá řada zákonů chránících lumpy. Vedlejším cílem bylo naštvat lidi, aby chtěli zase komunistické pořádky. Věc, které s tím vším zdánlivě vůbec nesouvisí. Představte si, že budete bydlet v místě obklopeném kolem dokola naprosto stejnými podniky a vám z nějakého důvodu bude vadit ten nejmodernější a nejbezpečnější. Může to být normální? Rakousko je obklopeno atomovými elektrárnami a přesto mu vadí ta nejmodernější. Ta naše. Dokud se stavěla, tak ty miliardy chyběly ve státním rozpočtu a když se měla uvést do provozu, tak se měla zakonzervovat, aby zase chyběly. Ty nynější protesty, to je jen ozvěna.

Západní skupina se zaměřila na ovládnutí bank a velkých podniků. Což s vhodně zvoleným nadhodnoceným kurzem a řečmi o nutnosti vstupu cizího kapitálu na podporu ekonomiky nebyl problém. Tak třeba kurz 1:25 vzhledem k marce. Copak ty lidé v zahraničí udělají 25 krát víc práce? Jako prostředek na snížení hodnoty majetku na jednu dvacetipětinu je to vynikající. Nekupte to. K tomu bylo potřeba postavit do řízení státu vhodné lidi a vhodného šéfa. Do všech vznikajících stran do řídících funkcí byli určeni předem připravení lidé. Dostali instrukci, že ten kdo prohlásí, že neví co jsou špinavé peníze, to je budoucí šéf.

Lidé, kteří za socialismu studovali v kapitalistickém zahraničí museli mít podepsanou spolupráci a je velice pravděpodobné, že byli kontaktováni i protistranou. Dvojití agenti nejsou žádnou výjimkou. O to více podezřelejší je, když některému zájemci o zahraniční studium utekla sestra do zahraničí a přesto dostal stáž.

Po řadě afér a prozrazeném tajném kontě bylo potřeba najít někoho, na koho se svalí vina.. Bylo před volbami. Ve volbách kandidovali republikáni a důchodci, což byl nezvládnutý problém. Republikáni šli všem na nervy. Oni totiž na rozdíl od všech ostatních měli disciplínu a to je jedna z věcí, s kterou se musí neprodleně skoncovat.A důchodci měli také nebývalý ohlas. V jednotlivých volebních okrscích měli obě strany kolem 10%.

Najednou se objevila zpráva že ve dvou okrscích mají republikáni o důchodci naprosto stejný počet hlasů i procent. To není možné! Přepočítávání nepřichází v úvahu, stálo by to 20 milionů a ticho. A při závěrečném sčítání se zjistilo, že ani jedna strana nedosáhla 5% a bylo po problému. Tehdy jsem si uvědomil, že nejdůležitější pro výsledky voleb není počet voličů, ale správný člověk u správného počítače. Dalším překvapením bylo, že ČSSD bylo umožněno sestavit vládu jen ze svých členů. Jak se dřív strany fackovaly o každé křeslo ve vládě a najednou nic. Dá se předpokládat následující úvaha. Problémů po předchozí vládě je tolik, že se nedají zvládnout. Vinu ponese současná vláda a navíc se tím zlikviduje ČSSD na věčné časy po takovém neúspěchu. Pokud si někdo čuchne k moci, tak se jí už nikdy nevzdá. Pokud ale nastupující premiér prohlásí, že za 4 roky odchází a splní to, tak to není normální. Dostal úkol, který z nějakého důvodu nemohl odmítnout? A od koho?

Ještě jeden poznatek. Můj kamarád kandidoval do zastupitelstva města. Byl pod čarou. Protože ho znalo hodně lidí, při volbách se dostal nad čáru a to byl pro něj velký problém. Začaly výhružné anonymní telefonáty, tak odstoupil a je vyléčený z politiky. Jeden mladý muž se vyjádřil, jak je nespokojený se současnou situací a prohlásil, že se nechá zvolit poslancem a udělá pořádek. Tak jsem se mu smál a on to dost těžce nesl. Říkal jsem mu, že pro zvolení poslancem musí splnit dvě základní podmínky. Za prvé musí být hajzl a za druhé musí tajit hodně velkou špinavost aby byl vydíratelný. A teprve potom by se někdo možná zabýval otázkou, jestli na to má dělat poslance.
Je tu ještě jedna otázka, proč je volební období na 4 roky? Každý kdo nastoupí do nového zaměstnání, kde nikdy nepracoval, tak 4 roky není dostatečně dlouhá doba, aby poznal celou problematiku a nedělal chyby. Že by to byl důvod proč je volební období čtyřleté? Do té doby musí dát na rady zkušenějších kolegů. A pokud je dostatečně loajální, tak může být zvolen i na další období. Tak kdo teda vlastně rozhoduje? Princové byli od malička vychováváni k vládnutí a ne vždycky se to naučili. Ono to vlastně připomíná chovnou stanici, třeba psů. Psi mezi sebou soupeří, kdo bude vůdcem smečky a kdo podvůdcem a je jedno jestli reprezentují ČSSD nebo ODS, důležité je, že poslouchají a musí poslouchat svého pána. A dokud ho poslouchají, tak je v podstatě nechá dělat co chtějí, ale v rámci kotce.

Dnes je velice frekventované slovo diskuse. Je to nedílná součást komunikace. Jen připomínám. Rozeznávají se tři základní druhy komunikace. Naslouchání, diskuse a hádka. Hádky vyvolávají především lidé duševně nemocní. Hádkám je nejlepší se vyhnout. Diskuse je dobrý způsob, ale musíme vědět o čem se diskutuje. Příklad. Potkáte člověka, který neumí číst a psát a chcete mu vysvětlit význam písmenek. A on začne diskusi otázkou „Vy skutečně si myslíte, že tady ty značky mají ten význam?“ a to opakuje stále dokola. S takovým člověkem se nedá diskutovat, protože netuší jaký obrovský svět je před ním uzavřen (čtení, psaní, matematika, fyzika, počítače…). Diskutovat se dá s člověkem, který je informovaný a aby byl informovaný musí napřed naslouchat.