Dik, Petre, za vasi odpoved pod Basnikem.
Tedy, prece jen jste uz publikoval. Na Dobrou adresu juknu (jen co zcela prozaicky dovarim nedelni obed
Tyhle posledni verse jste venoval, predpokladam, Wiliamovi Saroyanovi. Co o nem vim, byl to zivotni optimista, nebo se to o nem tvrdi. Kdesi jsem cetla jeho radu zacinajicimu autorovi. Nevim, jestli vam ji ocituji presne,a zda o to vubec stojite, ale ja se vnutim
-Nauc se zhluboka dychat, radovat se z toho, co prave jis a kdyz spis, spi skutecne. Zkus zit naplno a kdyz se smejes, smej se jako demon.-
Udeluji vam basnickou licenci na slovo “tmami”, v mnoznem cisle se uziva jen v 6.p. ” v tmach”, druhou licenci ma Capek, ten uzil 2.p. mnozneho cisla “tem”.
Preji vam kopec invence a more uspechu. Aja

Mějte se hezky Ájo, ta básnička byla odpovědí na jeho povídku “Odvážný mladý muž
na létající hrazdě.” To jsou právě ty svým způsobem schizofrenní dialogy.
Nikoli reakcí na jeho dílo. Ten kluk bez práce tam v té povídce v ruce převrací minci,
co našel na ulici, která však nestačí ani k tomu, aby neumřel hlady.
A umře. K tomuto tématu se vrátil ještě jednou v povídce, na jejíž jméno si teď
nevzpomenu, kde se snaží svému synovi vytvořit virtuální fikci jídla, na které nemá,
jelikož čeká na autorský honorář, ve který doufá. A tato je prý dokonce autobiografická.
Taky to asi neměl snadné a k životnímu optimismu se musel probojovat.
Díky za přání a přeju to samé a díky za licenci, běžím na patentní úřad

Nemel to lehky, dite emigrantu.Znacna cast jeho tvorby je z obdobi Velke krize.
Tak, vy huraaa na patentni urad a ja na Dobre stranky.
Tvorte. A.

Tak koukám, že opravdu vím, že nic nevím. V Divokém víně jsou 2 texty
a ani nevím, že kdy byly zveřejněny:

http://www.divokevino.cz/1805/pojar.php

Nevadi, ze nevite, ale nasel jste.
“Nevim”… ta ke mne promluvila obzvlast vlidne a to i presto, ze o vlidnosti neni.
Chtela bych rict, ze me oslovila, ale jsem na ten, prilis zneuzivany termin, lehce alergicka.

Pan Hess je zvláštní tvor. Tenkrát mi zrovna hráblo a poslal jsem do DV jakýsi
výbor. Nejprve mi napsal, že si zaslané texty přečte, až bude mít víc času a pak je tam
umístil … a ani řádka. Samozřejmě mě nenapadlo hledat je tam pod lupou.
Na DV chodím jen někdy, není to úplně moje krevní skupina, tedy - to současné.
No jo no, ti guruové. Bez mladých básnířek by dostali infarkt. Teda, teď mířím
i do svých řad, ale guru nejsem. Nedávno mě nadchla korespondence Vaculíkojc s knězem
Janem Šimsou (snad jsem si to jméno zapamatoval správně). Vaculíkova
žena (tehdy a tehdejší? nevím …) tam nazvala chartisty bandou kavárenských
povalečů, co si mezi sebou střídají své nymfy a za skutečnou politiku
vyhlásila výchovu tří dětí v čestné občany. Hodně mě to pobavilo, bylo to silné,
typicky ženské a úžasně upřímné. Jo, jo. Ten život.

Ooo, hruzo, ja pamatuju Divoke vino jeste v te puvodni verzi, ze 70-tych let.
Nejsou ty dopisy mezi panem Vaculikem a Simsou z knihy “Vazeny pane Mikule”?
Coz mi pripomina, ze se v tyhle knize dopisu zminuji o Morcatech a ja budu nejspis jedinej clovek, kterej knize neprisel na chut.
…urcite se jedna o “puvodni manzelku” pana Vaculika.

Ano, je to “Vážený pane Mikule.” Mně se tam právě hrozně líbí ty dopisy paní vaculíkové.

…
Považuji letáky vůbec za nesmysl komunistů dvacátých let, natož v naší současné situaci. To přeci není
politická práce, anebo nic nevážící, pak skutečně víc za politickou práci považuji dobře vychovat pro
národ tři děti.
…
Myslím, že i dnes je mnoho lidí, kteří svádí na různých místech své boje bez halasení, proklamací a letáků,
a čím déle vydrží v tichu, tím lépe, když nevydrží, zavřou je. Za takové zavření by opravdový člověk měl stát.
Mně jsou milejší desítky ohrožených stavitelů metra než desítky ohrožených kavárenských diskutérů podepsaných
pod Chartou, kteří v kouři a víně střídají své “nymfy”.