Moc hezká.

Pěkná. Už jsem jich také pár složil a skoro mi připadá, jako by byla tak trochu o mně

Palec nahoru!!

Vlož sem nějakou, Jadawine, když se jich tu objeví víc,
vznikne rubrika “poesie.” Ona tahle básnička
vlastně neměla být jen o básnících. Proto asi není
záporná reakce.
Díky i Wuovi a Rene Bartoskovi.

Fakt nevím, jestli se mohu odvážit nějakou svoji básničku takhle “publikovat”. Připadají mi strašně naivní, jednoduché a nedokonalé a vůbec bych docela nerad ze sebe udělal toho debila, jak o tom píšeš (otázka je taky, jestli jsem ji pochopil správně). Zkusím nějakou vybrat, ale nic neslibuju ;-).

To mně taky. A rozhodl jsem se ho ze sebe dělat. Vtip je v tom, že jinde
se odezva nenajde, než u druhých, opačnou cestou je rezignace, nebo schizofrenie.
Učím se a budu se učit po zbytek života. Hledám svůj výraz a hledám výklady svých otázek.
Když mi kdysi před cca osmi lety jeden člověk nabídl, ať jdu studovat literaturu
k nim na fakultu, že cesta je ještě moc dlouhá, je to ukecaný, moc poetizovaný,
málem se mi na chvíli zbořil svět a chvíli trvalo, než mi došlo, že podstata věcí
je jinde. Člověk má dvě cesty, buď jakýkoli umělecký obor vystudovat a z toho
vyjít a snažit se zdokonalit a hledat svůj výraz a dosáhnout, či překročit
svých učitelů, nebo k tvoření přistoupit úplně jinak - hledat si učitele mezi
tvůrci a tématy a vést s nimi vnitřní dialog a nakonec se na ně na všechny úplně
vykašlat a udělat všechno po svém. Když píšu, moc nečtu, raději pak odborné věci,
nebo články. Ze svých textů pak úmyslně vyhazuju příliš intelektualizované věci,
hledám víc co nejširší rovinu významů. I v textech na první pohled banálních,
kdy cílem je, aby čtenář pochopil byť jen jeden z významů, rovin , však sáhl tak alespoň
kousek po podstatě něčeho sděleného. Je to vývoj, neustálý a neustále střídaný texty,
které přijdou náhle a sami a někdy pomalu zpaměti a vždycky jsou to pak nějaké hraniční kameny.
A postavil jsem si ještě jedno kritérium. Zapamatovatelnost. Ty, které mi neutkví v paměti,
či jinak - ani část, jsou mi pak podezřelé. Do paměti nejhůř leze konstrukce
bez empirického ověření - ať city, či rozumem. Je to víc o životě a hledání,
než o samém umění, protože bez rozbití zažitých stereotypů se nakonec dojde
jen k opisu stereotypu. Nedovedu si představit, že bych četl něco o tom,
jak někdo žije stereotypní život. Jedině, že z něj hledá cesty ven.
A pak teprve přichází výraz. Ale stereotyp je vůbec dobré odstranit úplně.
Sám mám radši věci jednoduché, které však v žádném případě nejsou prvoplánové.
Je výbornej pocit, když si z nějakého výrazu člověk může poskládat přímo
mozaiku významů, a když to prožije, zjistí, že šlo o pouhých několik slov.
Pardon, tenhle komentář je jen takovým mým MUDRLOVÁNÍN v nespavosti u compu
a taky souvisí s jakýmsi symptomem samouků. Teprve napsáním, formulací
na papír, si potvrdit určitej chlívek poznání.

Libi se mi, Petre, vase psani, vase cesta hledani a poznavani, vase “osahavani” zivota.
Publikujete i jinde?

Ne, strašně moc let jsem neměl odvahu. Štefan Švec z Britských listů mi dal pár básniček
do “Dobré adresy” a pak jednu do sloupku na “home” Britských listů. Pár jsem jich měl
v českobudějovickém literárním měsíčníku “VEDNE MĚSÍČNÍK,” kdysi před lety mi pár
zamilovaných a strašně moc poetických a trochu naivních recitoval Mirek Kovářík v rozhlase,
dokonce jsem tam tenkrát byl ve studiu. Jinak nic. Hrozně moc miluju například Hrabala a celé roky
jsem si říkal, že když on neměl odvahu publikovat, kde bych ji měl hledat já, když jsem
teprve na začátku. On je vlastně takový můj hlavní autorský učitel, se ketrým jsem se nikdy
nesetkal. Naprosto s nim sdílím například i lásku k Felliniho filmům. Oba jsou nepřekonatelní.
Vždy mi jednou za čas hráblo a někam jsem něco poslal, teď jsem se uhnízdil na tomto blogu,
abych si blog osahal, vyzkoušel, třeba i získal trochu víc sebedůvěry a třeba postavil blog
svůj a hlavně - aby nastala reakce - zpětná vazba.
I Vám díky za ni. Potěší. Kvůli Vám a Vaší milé reakci za chvíli umístím ještě jednu básničku.
Jestli chcete poslat tu DOBROU ADRESU - je to v pdf, hoďte mi sem e-mail,
nebo prosím napiště na můj: studio@dmm.cz
Jinak, stahuje se to naprosto volně na adrese http://www.dobraadresa.cz a není to špatný časopis.
Mějte se hezky.